6 - 9 mm

Zbarvení je velmi proměnlivé. Nejčastěji je světle červená s devatenácti černými tečkami. Tečky se mohou vzájemně dotýkat, pokud se daný jedinec vylíhl při nízké teplotě, anebo mizet, pokud se vylíhl v teplotě vysoké. Pak mohou být krovky až čistě červenooranžové. Nikdy se ale nevytvoří forma nápadně podobná našemu slunéčku sedmitečnému (Coccinella septempunctata). Z našich velkých druhů je harmonii nejpodobnější slunéčko velké (Anatis ocellata).
Asi desetina jedinců harmonie je pak černá, se dvěma nebo čtyřmi červenými skvrnami. Pohlaví lze od sebe odlišit podle zbarvení horního pysku (samice ho má černý, samec bílý). I larvu lze docela bezpečně poznat, neboť je černá s nápadnými oranžovými pruhy trnů po stranách.

Slunéčko Harmonia axyridis pochází z Asie a pro své nadprůměrné schopnosti likvidovat mšice a jiné škůdce a díky vysoké plodnosti (2000 vajíček za život) se stalo oblíbeným přirozeným nepřítelem škůdců vysazovaným na polích a v sadech v mnoha zemích. Zpočátku se harmonie držela v místě vysazení. Po úspěšné aklimatizaci se však lavinovitě rozšířila po celých kontinentálních Spojených Státech a v jižních oblastech Kanady, rychlostí i stovky kilometrů za rok. V Británii ji nikdo záměrně nevysazoval, dostala se tam asi s dopravou přes kanál La Manche v roce 2004. Během tří let se rozšířila téměř po celé Anglii a vstoupila do Walesu.
V západní Evropě byla harmonie záměrně vysazována do skleníků a sadů již od začátku osmdesátých let, ale lavinovitě se šíří také až posledních několik let. V České republice se poprvé objevila v roce 2006. Možná i díky mírné zimě dobře přezimovala a na jaře se začala rychle množit. Nyní na podzim 2007 je hlášena již z většiny krajů České republiky. Prožíváme právě začátek její mohutné invaze na východ. Na podzim se již masově vyskytla v nejvýchodnějších částech ČR (Beskydy).

Harmonie pomáhá proti škůdcům v zemědělství, tak aby se nemusely často používat jedovaté insekticidy třeba na ovoce. Podobně však hubí škůdce i naše původní druhy slunéček, jenže harmonie je žravější a plodnější. Kromě toho se rozmnožuje dlouho do podzimu. Ještě začátkem října, je-li dost potravy a alespoň odpoledne teplé počasí, klade vajíčka, zatímco naše původní druhy už se dávno chystají k zimnímu spánku.
Přeze všechnu krásu a užitečnost je harmonie mezi entomology vnímána spíše negativně, jako nevítaný vetřelec. Může za to zejména její velká žravost a nevybíravost. Kromě škodlivého hmyzu totiž ráda spořádá i vajíčka a larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Setkají-li se dvě stejně velké larvy slunéček, obvykle zvítězí harmonie a sežere larvu jiného slunéčka. V Americe je místy nejhojnějším druhem, potlačujíc původní druhy. Tak dochází k poklesu biodiverzity.
Druhou skupinou, kteří harmonii vidí neradi, jsou vinaři. Ona se totiž, pokud není dostatek mšic, krmí i sladkou šťávou z bobulí révy. Zůstane pak zalezlá v hroznech a je vylisována do moštu. Výsledné víno není pak tak chutné. Všechna slunéčka jsou totiž proti svým nepřátelům (jako třeba ptákům, ale nikoli proti jiným slunéčkům) chráněna obsahem velmi hořkých alkaloidů.
Pokud ale nalétnou do bytu, budete se jich chtít asi zbavit. Slunéčka nějakou dobu aktivně lezou, ale pak se schovají do nějakého kouta. Jenže slunéčka přezimující v bytě při pokojové teplotě vyčerpají zimní zásoby tuku už kolem Vánoc. Pak vylezou z úkrytu, hledají něco k jídlu nebo alespoň k pití, pletou se do jídla vám, nebo vás dokonce kousnou. Protože nic pořádného k jídlu v bytě nenajdou, brzy uhynou. Proto je dobré slunéčka (všech druhů) z bytu odstranit. Je možné je nabrat na noviny, smést smetáčkem, případně opatrně vysát vysavačem do čistého sáčku. Za chladného počasí je pak můžete vysypat do přírody.