CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

varieta

muchomůrka červená
Amanita muscaria var. muscaria (L.) Lam.

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Agaricales - pečárkotvaré »  čeleď Amanitaceae - muchomůrkovité »  rod Amanita - muchomůrka »  druh Amanita muscaria - muchomůrka červená

Vědecká synonyma

Agaricus muscarius L.
Agaricus nobilis Bolton
Amanita circinnata Gray
Amanita muscaria var. minor Gray
Amanita muscaria ß minor Gray
Amanitaria muscaria (L.) E.-J. Gilbert
Venenarius muscarius (L.) Earle

Obrázky


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Plodnice je v mládí zahalená celá bílou nebo žlutavou bradavčitou plachetkou,
Klobouk průměr 5 - 20 cm, kulovitý, později sklenutý až plochý, hladký, zářivě šarlatově červený, ale i oranžový s četnými výrazně bělavými bradavkami stářím a deštěm mizející, jež jsou zbytky plachetky, většinou kruhovitě seřazenými po celém povrchu. Za sucha lesklý, za vlhka lepkavý. Okraj jemně rýhovaný.
Lupeny volné, břichaté, husté, bílé nebo nažloutlé.
Prsten vyvinutý, převislý, blanitý, bílý až žlutavý, hladký či jemně vločkatý, může být i na okraji zubatý.
Třeň delší než průměr klobouku, 6 – 22 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý, bílý, nebo slabě nažloutlý, hladký, nebo vločkatý až hrubě šupinatý, v dospělosti rourkovitě dutý, bez pochvy, dole rozšířený v kulovitou nebo mírně kuželovitou bělavou až nažloutlou hlízu, která je ozdobena několika řadami bradavek jež jsou pozůstatky plachetky a dobře vylomitelný.
Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku žlutooranžová až zlatožlutá, neměnná, chuť příjemně nasládlá, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy vejčitě elipsoidní, bezbarvé, hladké, neamyloidní, 9-12 x 6-10 µm velké.

Ekologie

Výskyt červenec až listopad v druhotných smíšených lesích, smrkových monokulturách na nevápenatých i rašelinových půdách v rovinách i pahorkatinách, kyselých doubravách a v přirozených borech na písčitých půdách. Upřednostňuje blízkost bříz a smrčiny.

Jedovatá.

Možné záměny

Muchomůrka červená zlatová (Amanita muscaria var. aureola) která má klobouk bez bradavek a maličkou hlízu a je drobnější. Je jedovatá.
Muchomůrka královská (Amanita regalis), která má klobouk v hnědých barvách, zbytky plachetky jsou sytěji žluté a upřednostńuje mladé smrčiny v horských oblastech. Je jedovatá.
Muchomůrka císařka (Amanita caesarea) která nemá na klobouku zbytky plachetky, má žlutý třeň a lupeny a vyrůstá z pochvy. Je jedlá.

Zajímavosti

Dle kronik indiáni pili odvar z této muchomůrky před bojem, čímž se zvyšovala jejich
agresivita. Někteří lidé ji používají k ničení much, je však dokázáno že mouchy nezabíjí jenom je pouze omámí. Hlavním toxinem je kyselina ibotenová a její deriváty. Otravě se říká psychotonický nebo pantherinový syndrom a projevuje se bolestmi hlavy, nevolností a posléze se dostaví příznaky alkoholového opojení, zuřivost a spánek. V západních státech se prodává prášek nebo tinktura z klobouků muchomůrky červené pod názvem Agaric nebo Aga. Je to homeopatický lék, kterým se léčí omrzliny, otoky a šedý zákal. V Japonsku zase kyselina ibotenová slouží jako náhrada v potravinářství za glutamát sodný (Glutasol) neboť má 20 x výraznější chuť. Často ji nalézáme vyrůstat s hřibem smrkovým Boletus edulis.
V germánské mytologii (Edda) se uvádí, že se plodnice vytvářely, když Wodenův kůň odfrkl pěnu na zem. V řecké mytologii měla být ambrosií, neboli pokrmem bohů. Přítel Baier, já a jak jsem četl tak i přítel Smotlacha jsme již několikrát snědli část a nebo celý klobouk této muchomůrky a nepociťoval jsem žádné problémy. Proto souhlasím s tím, že oproti jiným muchomůrkám je tato jedovatá jen slabě, i když obsahuje jedy jako muskarin, mykoatropin, muskaradin a bufotenin. Jed muskarin obsahuje v mizivém množství, experimentovat však nedoporučuji.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 182.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 213.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 644, 648, 650, 651, 684, 685.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 218, 219, 220.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 222.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 9, 20, 156.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 132, 186, 230.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 21, 39, 146.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 20.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 82, 100.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 21, 40, 124, 126.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189, 193, 206, 209, 210, 222, 228, 243.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 196.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 240.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, 24, č. 3-5 str. 75, č. 8-10 str. 141,142,144, 154 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 79, 90, 92 ( barev. příloha 1/2 a příloha 55/106).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 436.

Odkazy a literatura


Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře