CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

třída

plži
Gastropoda Cuvier, 1795

říše Animalia - živočichové »  kmen Mollusca - měkkýši »  nadtřída Cyrtosoma

Další názvy

= břichonožci

Obrázky

Významné skupiny

Fissurellidae - děrnatkovití, Chilodontidae, Melanopsinae, Epitoniidae - obručankovití, Marginellidae - ohnutkovití, Buccinidae - surmovkovití, Muricidae - ostrankovití, Conidae, Hipponicidae - kopytovkovití, Cypraeidae - zavinutcovití, Pulmonata - plicnatí

Paleontologie

Plži se objevují ve spodním kambriu a jsou k nim kladeny problematické rody Helcionella a Coreospira. V průběhu kambria a na počátku ordoviku dochází k prvnímu rozvoji. Významnou skupinou té doby byli bellerofontidní plži (nemají zcela jasné systematické postavení), kteří mají zachovánu bilaterální symetrii a na okraji ústí mají hluboký zářez. První asymetričtí plži jsou známi ze svrchního kambria. V průběhu ordoviku až karbonu se gastropodové fauny staly velmi bohaté, ekologicky rozrůzněné a zaujímaly shodné niky jako moderní formy. První suchozemští plži, odvození z předožábrých se objevili v karbonu, plicnatí plži se vznikají v triasu (?) a dosáhli prvního většího rozvoje v juře a křídě. Stejně jako ostatní skupiny, i paleozoičtí plži byli ovlivněni vymíráním na konci permu. V průběhu mesozoika došlo k rozvoji nových skupin a tento proces probíhá do současnosti. Vrchol rozvoje dosáhli v terciéru a v současnosti. Planktonní plži (pteropodi) se objevují v eocénu a jsou významnou horninotvornou skupinou vytvářející pteropodový hlen na dně hlubšího šelfu.
Klasifikace plžů je založena na anatomické stavbě.

Popis

Měkkýši s tělem zřetelně rozčleněným na hlavu, nohu a útrobní vak, které pláštěm který vylučuje spirálně vinutou ulitu z jediného celku, u některých skupin i trvalé víčko. Hlava je rypákovitá nebo chobotovitá, s ústním tvorem s radulou a odontoforem. Na hlavě je jeden či dva páry tykadel a oči. Od nohy a útrobního vaku hlava není zřetelně oddělena. Noha je plochá, svalnatá, silně žláznatá a slouží k lezení po podkladu. Útrobní vak je spirálně stočený, čehož důsledkem je ztráta bilaterální symetrie a překřížení nervových drah. Plášťová dutina je stočena nad hlavu nebo leží na pravé straně těla u recentních forem, u vyhynulých forem mohla pravděpodobně ležet i nad zadní části nohy. V dutině leží jeden nebo dvě ktenidie, ústí do ní vývody gonád, ledvin a řitní otvor. K dýchání u suchozemských plžů slouží plíce tvořené prokrvenou stěnou plášťové dutiny.
U plžů dochází v průběhu ontogeneze k přetočení (torzi) útrobního vaku o 180°. Dochází tím k překřížení nervových provazců (schiastoneurie), tedy situaci kterou nacházíme u předožábrých plžů. Zpětným stočením dochází k narovnání provazců (euthyneurie), kterou nacházíme u plžů plicnatých a zadožábrých. Důsledkem schiastoneurie je přemístění plášťové dutiny se žábrami před srdce nebo naopak opětovné posunutí posunutí žaber za srdce (euthyneurie). Voda je do plášťové dutiny nasávána inhalantním otvorem, který je často dlouze vytažen do trubicovitého inhalantního sifonu. Z dutiny je voda odváděna exhalantním otvorem (sifonem), jímž proudící voda vynáší odpadní látky s plášťové dutiny. Průběh sifonů je dobře patrný na ulitách jako zářezy a sifonální kanály. U vyhynulé skupiny bellerofontidů nacházíme zachovanou bilaterální symetrii. Pravděpodobně představují skupinu která neprodělávala v ontogenezi torzi. Plášťová dutina byla nad koncem těla s párovitě uspořádanými žábrami.
V těle jsou zachovány pouze zatahovače (retraktory) nohy, přichycené ve vrcholové části schránky. Trávicí soustava začíná ústy, do kterých ústí mohutné slinné žlázy, schopné produkovat toxiny nebo chemicky agresivní látky (kyseliny) sloužící k lovu kořisti. Střevo je stočeno kličkou v útrobním vaku a přiléhá k němu velký hepatopankreas.

Schránka

Ulity plžů jsou podle způsobu vinutí rozlišovány pravotočivé a levotočivé. Hyperstrofické ulity jsou jen zdánlivě levotočivé, neboť tělní organizace je shodná pravotočivými plži. Podle způsobu vinutí se rozlišují planispirální, pseudospirální a helikoidní ulity, některé ulity jsou kuželovité nebo kápovité. Na ulitě se rozeznává počáteční komůrka (protoconcha), ze které vybíhají závity oddělené švy (suturami). V ose vinutí leží sloupek (kolumela) nebo, pokud zůstává zachována v ose vinutí štěrbina, vzniká píštěl (umbilicus). Ústí ulity nese na vnější straně vnější pysk, na straně vnitřní se vytváří pysk vnitřní. Pysky bývají obvykle zesíleny nánosem hmoty schránky (kalus), bývají zde zuby a lišty. Na spodním konci ústí bývá hluboký zářez vytažený často do dlouhého kanálu. Je to zářez pro inhalantní sifon. Exhalantní sifon nebývá tak nápadný a přiléhá ke švu při horním okraji ústí nebo vytváří zářez na vnější straně ústí. Při zarůstání tento anální zářez mívá odlišnou ozdobu a vytváří tzv. selenizónu. Povrch ulit může být hladký a lesklý, častěji nesou ozdobu ve spirálním směru (podélné linie) nebo ve směru přírůstkovém (příčném). Kombinaci obou směrů vznikají hrbolky, trny a ostny. Ostny vznikají i z dlouhých trubicovitě stočených výběžků pláště (tzv. varix), které vznikají periodicky při zpomalení růstu schránky.
Ústí bývá uzavíráno trvalým víčkem (operkulum), které má koncentrickou nebo spirální strukturu, může být mineralizované nebo jen rohovité. U suchozemských plžů slouží k ochraně proti vyschnutí víčko dočasné (epifragma), které je odvrhováno.

Ekologie

Plži jsou nejúspěšnější skupinou měkkýšů, kteří postupně osídlili sladké vody i suchozemské prostředí. Dokázali se přizpůsobit i mimořádně suchým podmínkám v aridních oblastech, nevyhovuje jim však chladné klima. V moři osídlili mělkovodní i hlubokovodní prostředí, jsou dobře přizpůsobeni přílivo-odlivové zóně a jako zooplankton jsou rozšířeni i na otevřeném oceánu. V průběhu evoluce došlo opakovaně k redukci až ztrátě ulity. Ochranu před predátory zajišťují dráždivé a toxické látky v těle. Jsou aktivně pohybliví, jen malé část (nedovitky, čeleď Vermetidae) přešla k sesilnímu způsobu života doprovázenému ztrátou spirálního stočení ulity. Spásají řasy nebo vegetaci, řada plžů je dravých a potravně specializovaných na určitý druh kořisti. Z morfologie schránek není tak dobře patrný způsob života jako u mlžů. Tvarové konvergence nejsou běžné u mořských forem, naproti tomu jsou velmi časté u plžů suchozemských. Jsou nejpočetnější skupinou měkkýšů, s asi 50 - 100 tis. druhy, počet fosilních se odhaduje přibližně stejný.

Literatura

Se svolením autora převzato z: http://www.pef.zcu.cz/pef/kbi/php/veda/p...
Autor: Michal Mergl

Poslední zpracované profily

Neritina natalensis L. A. Reeve, 1855 - neritina zebra
Columella edentula (Draparnaud, 1805) - ostroústka bezzubá
Vertigo angustior Jeffreys, 1830 - vrkoč útlý
Macularia sylvatica (Draparnaud, 1801) - páskovka lesní
Mikadotrochus hirasei H. A. Pilsbry, 1903 - zářezovka Hirasova
Pleurotomariidae Swainson, 1840 - zářezovkovití
Zebrina detrita (O. F. Müller, 1774) - lačník stepní
Monacha cartusiana (O. F. Müller, 1774) - tmavoretka bělavá
Merdigera obscura (O. F. Müller, 1774) - hladovka chlumní
Helicopsis striata (O. F. Müller, 1774) - suchomilka rýhovaná

Podřízené taxony

Počet záznamů: 27

podtřída Patellogastropoda Lindberg, 1986
podtřída Vetigastropoda Salvini-Plawen, 1980
podtřída Cocculiniformia Haszprunar, 1987
podtřída Neritimorpha
podtřída Caenogastropoda Cox, 1960 - jednopředsíňoví
podtřída Gastropoda incertae sedis Bouchet
podtřída Heterobranchia J. E. Gray, 1840
podtřída Neomphalina Bouchet

Gastropoda incertae sedis

nadčeleď Euomphaloidea
nadčeleď Loxonematoidea Koken, 1889
nadčeleď Macluritoidea
nadčeleď Ophiletoidea
nadčeleď Trochonematoidea
čeleď Holopeidae Wenz, 1938
čeleď Isospiridae
čeleď Pseudophoridae Miller, 1889
čeleď Sinuopeidae

Odkazy a literatura

CZ Pfleger V. (1999): České názvy živočichů III. Měkkýši (Mollusca), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 108 pp. [jako Gastropoda]
Datum citace: 11. listopad 2013

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Názvy (nepotvrzené) - 1
Komentáře


Vysvětlivky

vyhynulý druh/skupina