Délka těla: 78-85 cm
Délka ocasu: 5-12 cm
Hmotnost: až 27 kg

Je největším zástupcem dikobrazů, evropské populace jsou menšího vzrůstu. Na krku a hlavě má dlouhou hřívu z tuhých štětin, ostatní srst na hlavě, krku, končetinách i břiše je také štětinatá. Na hřbetě a ocase má dlouhé, černobíle pruhované bodliny. Ty jsou dvojího typu. Dlouhé jsou měkké, kratší jsou duté a mají velmi ostrou špičku. Nikdy jsme nepozorovali, že by dikobraz ostny vystřeloval na delší vzdálenost. Taktika obrany je jiná, nejprve dikobraz útočníka zastrašuje funěním a hlasitě chřestí ostny. Teprve, když se nepřítel přiblíží příliš blízko dikobraz se obrátí zády a snaží se ostny do něj při couvnutí zabodnou. Po zapíchnutí je vypouští prudkým stažením kůže. Po určité době mu ztracené ostny dorůstají. Ty vypadávají také samovolně. Rány způsobené ostny jsou hluboké a často hnisají.

V přírodě žije v suchých křovinatých oblastech a řídkých lesích, nory si vyhrabává pod skalisky a velkými stromy. Často využívá i nory jiných zvířat. Za potravou vychází především v noci, živí se kůrou, listím a plody dřevin, různými bylinami, rádi ohlodávají velké kosti uhynulých zvířat. Na zemědělských plodinách dokáží napáchat značné škody. Dožívají se více než dvaceti let.

Itálie, Sicílie, některé další ostrovy ve Středozemním moři a severní Afrika mimo pouští

Pro dikobrazy je nutná důkladná ubikace s hlubokými základy a dobře zabezpečeným dnem. Dřevo nelze použít samostatně jako stavební materiál, neboť by je brzo prokousali. Vlastní ubikace může být zapuštěná v zemi. Velikost není příliš důležitá, pro pár dikobrazů postačuje důkladně zateplená bedna o velikosti 150x100x80 cm (DxŠxV). Na dno je vhodná dřevěnou palanda i když ji zvířata brzy zničí. Na podestlání se používají hobliny a sláma. Druhou možností je postavit menší nadzemní ubikaci z cihel s pevnou cementovou omítkou z vnitřní strany. Jednu stěnu je možné ponechat prosklenou, abychom mohli zvířata pozorovat i ve dne. Průhled však nesmí být příliš velký, aby dikobrazi měli uvnitř šero a cítili se zde bezpečně. Tyto ubikace přímo navazují na venkovní výběh. Dikobrazi příliš dobře nešplhají. Pokud je hrazení výběhu z vnitřní strany hladké může být poměrně nízké, plně postačuje výška 90-120 cm. Běžné pletivo se pro oplocení nedoporučuje, neboť je snadno překousnou. Dno musí být zhotovené z kvalitního betonu, aby se nepodhrabali. Bez problémů je lze i v našich podmínkách chovat jen v zateplené, nevytápěné ubikaci po celý rok. V zimě jim v ubikaci nasteleme vyšší vrstvu slámy. Chovat je můžeme v párech nebo malých rodinných skupinkách, cizí zvířata se mohou navzájem napadat. V zajetí se dobře rozmnožují. Samice rodí po dvouměsíční březosti obvykle dvě až tři mláďata. Ta hned vidí a jsou pokryta měkkými, přiléhajícími ostny. Za dva týdny ostny ztvrdnou a rychle rostou. Odstavit je můžeme ve věku dvou až tří měsíců. Pohlavně dospívají do dvou let.
Na krmení dikobrazi dostávají zelené krmení (tráva, vojtěška, kukuřice...), v zimě jim nabídneme seno. Dále se podává zelenina (mrkev a další kořenová zelenina, v menší míře košťáloviny) a ovoce dle sezónního výběru, hlavně však jablka. Dále se přidávají zrniny (oves, pšenice, ječmen, kukuřice), granulované směsi pro přežvýkavce a tvrdé pečivo. Nutný je dostatek listnatých větví a špalků s kůrou, na kterých si obrušují zuby. Krmení podáváme jednou denně, nejlépe navečer. Seno, trávu a okus by měli mít k dispozici celý den. Denně spotřebují asi 1.2 kg potravy.