Nejdůležitější čeledi: veverkovití (270 druhů-výskyt po celém světě mimo Austrálii, Madagaskaru, polárních a pouštních oblastí a některých částí J. Ameriky), bobrovití (2 druhy-Evropa, S. Amerika), pytlonošovití (35 druhů- Amerika), pytloušovití (59 druhů-Amerika), tarbíkovití (51 druhů-Afrika, Asie), noháčovití (1 druh-Afrika), hrabošovití (250 druhů-chladné a mírné pásmo severní polokoule),myšovití (přes 1000 druhů-kosmopolitní rozšíření), plchovití (25 druhů-Afrika a Eurasie), dikobrazovití (11 druhů-Afrika, Asie, Evropa), urzonovití (12 druhů-S. až J.Amerika), morčatovití (13 druhů-J. a Stř. Amerika), kapybarovití (1 druh-J. Amerika), agutiovití (13 druhů-J. Amerika), činčilovití (6 druhů-J. Amerika), hutiovití (20druhů-Antily), korovití (78 druhů-Stř. a J. Amerika), nutriovití (1 druh-J. Amerika), osmákovití (8 druhů-J. Amerika) atd.

Hlodavci jsou velmi rozsáhlá a rozmanitá skupina drobných až středně velkých savců. Vyvinuli se již v druhohorách a postupně se rozšířili po celém světě. Obsadili všechny druhy prostředí od nížin až po velehory a od arktických oblastí po tropy. Žijí i na pouštích, v močálech, ve vodě, na stromech a někteří mohou i plachtit ve vzduchu. Zejména to jsou býložravci, někdy všežravci a výjimečně jsou hmyzožraví nebo masožraví. Charakteristický je pro ně tzv. hlodavý chrup, počet zubů je redukován. Nápadné přední řezáky jsou dlouhé, dlátovité a na jedné straně kryté odolným emailem, během celého života dorůstají. Rozdělení na jednotlivé podřády je doposud nejednotné, patří k nim asi 23 čeledí s 2000 druhy.