CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

hřib rudonachový
Imperator rhodopurpureus (Smotl.) Assyov, Bellanger, Bertéa, Courtec., Koller, Loizides, G. Marques, J.A.Muñoz, N.Oppicelli, D.Puddu, F.Rich. & P.-A. Moreau

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Boletales - hřibotvaré »  čeleď Boletaceae - hřibovité »  rod Imperator

Vědecká synonyma

Boletus rhodopurpureus Smotl.

Další názvy

= hřib nachový
= hřib purpurový
= hřib rudopurpurový
= modrák purpurový

Obrázky

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní


Popis

Klobouk je 60–150(–230) mm široký, zprvu polokulovitý, až do pozdního stáří víceméně klenutý, nakonec s temenem mírně zploštělým, u mladých a dospívajících plodnic na povrchu charakteristickým způsobem hrbolkatý, jen v pozdním stáří skoro hladký, od mládí s různě sytým růžovým nádechem, který je na mnoha místech promíchaný se žlutým až žlutooranžovým zbarvením; u dospělých plodnic typickou starorůžovou nahrazuje purpurově červená a v pozdním stáří pak kalně hnědočervená, místy se šedohnědými zónami. U žluté formy xanhopurpureus je klobouk od mládí do dospělosti žlutý, ve stáří s našedlými až šedohnědými zónami. Pokožka klobouku je v mládí matná, jemně plstnatá, stárnutím a zasycháním olysávající, za vlhka mírně slizká, při sebemenším doteku nebo poranění okamžitě modrající; otlačená místa se po delším čase odbarvují do purpurově hněda. Rourky jsou 5 – 15 mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, sytě žluté, na řezu modrající. Póry rourek jsou drobné, zpočátku světle žluté, pak oranžově červené až krvavě červené, jen na okrajové zóně klobouku zůstávají někdy dlouho žluté; po sebemenším doteku se okamžitě zbarvují intenzivně do modra; u plně xanthoidní formy xanthopurpureus jsou po celou dobu vývinu póry rourek žluté, častější jsou však přechodné částečně xanthoidní formy, u nichž se póry rourek zbarvují více či méně do červena, nejčastěji v zóně okolo třeně a to v různých fázích vývinu po otevření klobouku. Výtrusný prach je hnědoolivový. Třeň je 50 – 140 (180) x 20 – 70 (100) mm velký, robustní, pevný, v mládí vejčitě břichatý, pak kyjovitý až skoro válcovitý, u mladých plodnic žlutooranžový až oranžový, na bázi s vínově červenými skvrnami, pokrytý výraznou síťkou, která je v raném stadiu stejně zbarvená jako podklad třeně, ale po otevření klobouku se začíná vybarvovat oranžově červeně, krvavě červeně až purpurově červeně; u plně xanthoidní formy xanthopurpureus je třeň od mládí do stáří žlutý se žlutou síťkou síťkou. Dužnina je kompaktní, tuhá, živě žlutá, zlatožlutá, stárnutím a prosycháním plodnic vybledá, v bázi třeně je různě veliká, ostře ohraničená, vínově či řepově červená zóna, která může být méně patrná v případě proschlých nebo naopak vodou velmi saturovaných plodnic; na řezu se okamžitě zbarvuje tmavě indigově modře, pak se pozvolna odbarvuje do špinavě modra až zelenohněda a po delším čase zčervená do tmavě rudého odstínu. Vůně jemně houbová, chuť příjemná, nasládlá. Výtrusy jsou (10) 11 – 15 (16,5) x 5 – 6 (6,5) μm velké, hladké, boletoidního tvaru, skoro vřetenovité nebo elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu. Pokožka klobouku je tvořena vláknitým trichodermem, jehož hyfy jsou 3 – 7 (9) μm široké a v průběhu vývinu plodnice postupně kolabují.

Možné záměny

Hřib rudonachový je velice variabilní druh, přičemž nejvíce proměnlivá je barva povrchových vrstev plodnic. Barva klobouku je závislá především na vývinové fázi plodnice a povětrnostních faktorech, póry rourek a síťka se vybarvují až po otevření klobouku. Také intenzita a rychlost modré oxidace povrchu a dužniny je závislá na stáří plodnic a jejich nasycení vodou. Nejstabilnějšími znaky jsou hrbolatý povrch klobouku a červené zbarvení dužniny v bázi třeně.
Hřib rudonachový může být zaměněn za příbuzné druhy z rodu Imperator a hřib Le Galové. Nejvíce podobný hřib žlutoměďový – Imperator luteocupreus (Bertéa & Estadès) Assyov et al., se vyskytuje především v mediteránní oblasti, byl však ojediněle zjištěn a molekulární analýzou potvrzen i z České republiky; od hřibu rudonachového se odlišuje nejprve chromově žlutou, později oranžově červenou až měďovou barvu klobouku, se sytě vybarvenými malinově až měděně červenými skvrnami na otlačených místech a oranžově červeným až krvavě červeným povrchem třeně pokrytým hustou, krvavě červenou síťkou. Hřib zavalitý – Imperator torosus (Fr.) Assyov et al. se odlišuje kloboukem v mládí sytě žlutým, pak převážně nahnědlým až šedoolivovým a žlutými až slabě žlutooranžovými póry rourek, a růstem pod jedlemi a buky v jehličnatých a smíšených lesích vyšších poloh; v České republice roste velmi vzácně na několika lokalitách v CHKO Beskydy, na kterých se s hřibem rudonachovým nepotkává. Nejpravděpodobnější záměna připadá v úvahu za hřib Le Galové – Rubroboletus legaliae (Pilát & Dermek) Della Magg. & Trassin., který se vyskytuje velmi často na stejných lokalitách jako hřib rudonachový; hřib Le Galové se odlišuje v mládí šedým kloboukem, červeným třeň a hladkým povrchem klobouku.

Rozšíření

Evropský druh, dosud nalezen v Anglii, České republice, Slovensku, Rakousku, Bulharsku, Kypru, Dánsku, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Itálii, Portugalsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Turecku, Ukrajině.
V ČR je znám výskyt hřibu rudonachového v teplých oblastech Čech a Moravy. Hlavní oblast rozšíření v České republice je v centrální až východní části Polabské nížiny (zhruba mezi městy Mladá Boleslav, Lysá nad Labem, Kolín, Pardubice, Holice, Hradec Králové, Hořice a Jičín), přičemž jde jistě o jednu z nejvýznamnějších oblastí výskytu v Evropě (druh je popsán z území České republiky, typová lokalita je Vysoké Chvojno u Holic). V Čechách se dále vyskytuje vzácně na několika hrázích rybníků v jižních Čechách. Na Moravě je podle posledních průzkumů rozšířen více v jižní části CHKO Bílé Karpaty (zhruba mezi obcemi Radějovem a Slavkovem) a méně pak na jednotlivých lokalitách v okolí Brna, Ždánickém lese a na jižní Moravě (Pálava, Lednice).

Ekologie

Ektomykorizní druh vázaný na duby (Quercus), mimo ČR vzácněji také na buky (Fagus sylvatica), preferovaným biotopem jsou různé typy teplých listnatých lesů, především doubrav a dubohabřin. V ČR je znám především ze světlých teplomilných doubrav, lesních okrajů, břehů rybníků a rybničních hrází (v jižních Čechách).

Fenologie

Typicky letní druh, fruktifikuje obvykle po letních bouřkách v nejteplejších letních dnech. Za příznivého počasí roste v menších nebo větších skupinách, ale také v četných shlucích, obvykle současně na mnoha různých lokalitách. I když toleruje delší suché období, bez předchozích srážek může fruktifikace zcela vynechat. Fruktifikační vlny jsou krátké, až 10 dní, obvykle jednou nebo dvakrát ročně, od druhé poloviny června do začátku září s maximálním výskytem v červenci a srpnu, přibližně s následujícím rozložením: druhá polovina června 5%, červenec 50–55%, srpen 25–30%, první polovina září 15%.

Literatura

Beran M., Špinar P. (1996): Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. – Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy 36: 35–58.
Hlaváček J. (1983): Boletus rhodopurpureus Smotlacha a Boletus smotlachianus sp. n. – hřib rudonachový a hřib Smotlachův, Mykologický Sborník 60(3): 71–79.
Hlaváček J. (1996a): Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales) 32, Mykologický Sborník 73(3):81–89.
Hlaváček J. (1996b): Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales) 33, Mykologický Sborník 73(4):113–117.
Holec J., Beran M. (2004): Seznam druhů hub na doplnění vyhlášky o zvláště chráněných druzích organizmů. – Mykologické Listy no. 87: 4–14.
Janda V., Kříž M., Rejsek J. (2018): Společenstva hřibovitých hub České republiky. I. Polabské společenstvo teplomilných hřibovitých hub. – Mykologické Listy no. 140: 1–24.
Muñoz J. A. (2005): Boletus s.l. (excl. Xerocomus). – Fungi Europaei 2, 951 p., 428 pl., Edizioni Candusso, Alassio.
Redeuilh G. (1992): Etude critique de Boletus rhodopurpureus Smot. – BSMF 108(3): 87–100.
Smotlacha F. (1952): I. Sluneční hřiby (Boleti solares). – Mykologický Sborník 29: 30–31
Smotlacha F., Vejrych R. (1944): Padesát druhů hub, které doporučujeme sbírat. – Praha, str. 22–23.
Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Čeleď Boletaceae a rody Gyrodon, Gyroporus, Boletinus a Suillus. – Academia, Praha.
Autor: Václav Janda


Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Možné záměny

Imperator luteocupreus (Bertéa & Estadès) Assyov, Bellanger, Bertéa, Courtec., Koller, Loizides, G. Marques, J.A. Muñoz, N. Oppicelli, D. Puddu, F. Rich. & P.-A. Moreau - hřib měďový
Imperator torosus (Fr.) Assyov, Bellanger, Bertéa, Courtec., Koller, Loizides, G. Marques, J.A. Muñoz, Oppicelli, D. Puddu, F. Rich. & P.-A. Moreau - hřib zavalitý
Rubroboletus legaliae (Pilát et Dermek) Della Maggiora et Trassin - hřib Le Galové

Biotopy

Mapy rozšíření

Podřízené taxony

Počet záznamů: 1

forma Imperator rhodopurpureus f. xanthopurpureus (Smotl.) Mikšík - hřib rudonachový žlutonachový

Odkazy a literatura

CZ Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha, 624pp [jako Boletus rhodopurpureus Smotl.]
Datum citace: 11. květen 2013
CZ Holec J. & Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, Praha, 24: 1-282. [jako Boletus rhodopurpureus Smotl.]
Datum citace: 4. srpen 2012
CZ Slavíček J. (ed.) (2014-2018): Číselník hub České republiky 2018, Česká vědecká společnost pro mykologii [jako Boletus rhodopurpureus Smotl.]
Datum citace: 23. listopad 2019

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Přidat záznam o pozorování
Komentáře


Vysvětlivky

r Rar - vzácný druh s charakteristickým výskytem na stanovišti