Klobouk je 60–150(–230) mm široký, zprvu polokulovitý, až do pozdního stáří víceméně klenutý, nakonec s temenem mírně zploštělým, u mladých a dospívajících plodnic na povrchu charakteristickým způsobem hrbolkatý, jen v pozdním stáří skoro hladký, od mládí s různě sytým růžovým nádechem, který je na mnoha místech promíchaný se žlutým až žlutooranžovým zbarvením; u dospělých plodnic typickou starorůžovou nahrazuje purpurově červená a v pozdním stáří pak kalně hnědočervená, místy se šedohnědými zónami. U žluté formy xanhopurpureus je klobouk od mládí do dospělosti žlutý, ve stáří s našedlými až šedohnědými zónami. Pokožka klobouku je v mládí matná, jemně plstnatá, stárnutím a zasycháním olysávající, za vlhka mírně slizká, při sebemenším doteku nebo poranění okamžitě modrající; otlačená místa se po delším čase odbarvují do purpurově hněda. Rourky jsou 5 – 15 mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, sytě žluté, na řezu modrající. Póry rourek jsou drobné, zpočátku světle žluté, pak oranžově červené až krvavě červené, jen na okrajové zóně klobouku zůstávají někdy dlouho žluté; po sebemenším doteku se okamžitě zbarvují intenzivně do modra; u plně xanthoidní formy xanthopurpureus jsou po celou dobu vývinu póry rourek žluté, častější jsou však přechodné částečně xanthoidní formy, u nichž se póry rourek zbarvují více či méně do červena, nejčastěji v zóně okolo třeně a to v různých fázích vývinu po otevření klobouku. Výtrusný prach je hnědoolivový. Třeň je 50 – 140 (180) x 20 – 70 (100) mm velký, robustní, pevný, v mládí vejčitě břichatý, pak kyjovitý až skoro válcovitý, u mladých plodnic žlutooranžový až oranžový, na bázi s vínově červenými skvrnami, pokrytý výraznou síťkou, která je v raném stadiu stejně zbarvená jako podklad třeně, ale po otevření klobouku se začíná vybarvovat oranžově červeně, krvavě červeně až purpurově červeně; u plně xanthoidní formy xanthopurpureus je třeň od mládí do stáří žlutý se žlutou síťkou síťkou. Dužnina je kompaktní, tuhá, živě žlutá, zlatožlutá, stárnutím a prosycháním plodnic vybledá, v bázi třeně je různě veliká, ostře ohraničená, vínově či řepově červená zóna, která může být méně patrná v případě proschlých nebo naopak vodou velmi saturovaných plodnic; na řezu se okamžitě zbarvuje tmavě indigově modře, pak se pozvolna odbarvuje do špinavě modra až zelenohněda a po delším čase zčervená do tmavě rudého odstínu. Vůně jemně houbová, chuť příjemná, nasládlá. Výtrusy jsou (10) 11 – 15 (16,5) x 5 – 6 (6,5) μm velké, hladké, boletoidního tvaru, skoro vřetenovité nebo elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu. Pokožka klobouku je tvořena vláknitým trichodermem, jehož hyfy jsou 3 – 7 (9) μm široké a v průběhu vývinu plodnice postupně kolabují.