Rejnoci se přizpůsobili životu u dna. Tělo je sploštělé, ocas je protáhlý, tenký a neslouží již jako hlavní orgán pohybu. Tím jsou hrudní ploutve, které spolu s trupem vytváří jakoby křídla. Pohyb rejnoků ve vodě opravdu připomíná let ptáků. Zajímavá je schopnost barvoměny. Rejnok může změnit barvu podle podkladu. Živí se korýši měkkýši a rybami. Samice snáší vaječné kapsuly nebo rodí živá mláďata jako žraloci. Do tohoto řádu se zařazují kromě "pravých" rejnoků i pilouni, připomínající vzhledem spíše žraloky s ostnitým nástavcem na čenichu. Pomocí něj ryjí v bahně a vyhrabávají si kořist. Parejnoci mají silné elektrické orgány umístěné po stranách hlavy a mezi ploutvemi. Výboj může dosáhnout více než tři sta voltů. Slouží jim k lovu kořisti a k obraně, neboť dokáže omráčit i živočicha většího než je rejnok sám. Trnuchy jsou vybaveny velkým trnem umístěným na ocase. Ten je napojený na jedovou žlázu. Zástupci trnuch rodu Potamotrygon žijí v jihoamerických řekách.