CZ EN
HLEDAT  

Termín

Veselovský, Zdeněk, prof. RNDr


26.srpna 1928 – 24.listopadu 2006
Profesor Zdeněk Veselovský, široké veřejnosti známý jako dlouholetý a úspěšný ředitel pražské zoologické zahrady je současně jedním z nejvýznačnějších českých zoologů i vysokoškolských pedagogů v oblasti přírodních věd. Je zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně naučných knih z oblasti zoologie a etologie.

Prof. Veselovský se narodil v Jaroměři, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1952), kde posléze pracoval jako asistent až do roku 1959. V dobách studií pracoval jako zoologický asistent tehdejšího ředitele ZOO Praha. Jak se později ukázalo, tato instituce se mu stala souzenou pro téměř polovinu života.

Byl také žákem pozdějšího držitele Nobelovy ceny Konrada Lorenze (7. listopadu 1903 – 27. února 1989), významného rakouského vědce, jednoho ze zakladatelů nauky o chování zvířat – etologie.
Celé čtvrt století prof. Veselovský také předsedal České společnosti ornitologické (mimochodem byl a nejspíše i zůstane nejvýznamnějším českým znalcem řádu vrubozobí). Dlouhou dobu také působil jako místopředseda zoologické společnosti při Akademii věd České republiky. Krom toho působil jako profesor na Biologické fakultě v Českých Budějovicích i na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.

Celý život byl velkým milovníkem zvířat a zastáncem zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí a institucí významně se podílejících na záchraně ohrožených druhů zvířat. Možná je méně známo, že profesor Veselovský měl i úzký vztah k myslivosti. Je třeba zdůraznit, že myslivost chápal jako odpovědnou a nezbytnou činnost, odbornou péči člověka o krajinu a zvířata v ní, o krajinu, která ať chceme či ne se dostává pod čím dál větší tlak průmyslové a zemědělské činnosti člověka se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Velké úsilí věnoval popularizaci přírody a světa zvířat širokému okruhu zájemců a to nejen prostřednictvím dobře napsaných knížek ale také třeba dnes již legendárním seriálem České televize ze sedmdesátých let minulého století „Máme rádi zvířata“, jehož vznik inicioval a na jehož realizaci se významně podílel, a kterým sám prováděl a velmi zajímavou a srozumitelnou formou tak přiblížil svět zvířat především dětskému publiku.

Jak již bylo uvedeno v roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo (nastoupil 1. července 1959) a tuto funkci si podržel téměř 30 let, do konce roku 1988. Pod jeho vedením se zoologická zahrada v Praze stala významnou moderní institucí světového formátu (ať již po stránce odborné, chovatelské či vzdělávací) čehož výrazem bylo bezpochyby v roce 1964 zvolení pana profesora generálním sekretářem, v letech 1967–1971 viceprezidentem a v letech 1971–1975 prezidentem a následně čestným členem Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad (IUDZG).
Mimořádné chovatelské úspěchy pražské zoologické zahrady, kterých dosáhla pod vedením profesora Veselovského zdaleka nelze omezovat pouze na klíčovou roli pražské zoo při záchraně koně Przewalského. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století došlo v pražské zoo například také k narození prvního orangutana v Československu (orangutan Kama nar. v r. 1972), k prvnímu rozmnožení gepardů (v zajetí stále mimořádný chovatelský úspěch dodnes), či prvnímu odchovu lachtana, levhartů obláčkových a mnoha dalších vzácných druhů. V roce 1960 se podařil první úspěšný umělý odchov medvěda ledního. V osmdesátých letech pak určitě stojí za zmínku úspěšný umělý odchov žirafy, přirozený odchov hroších dvojčat, úspěšný odchov mláděte hrošíka liberijského, zebry Grévyho, psa ušatého, vlků hřivnatých. Významných úspěchů bylo dosaženo i při chovu a rozmnožování ptáků (čája chocholatá, tučňák Humboltův, bernešky havajská a rudokrká, v roce 1986 první úspěšný odchov plameňáků, dále například úspěšný odchov kondorů krocanovitých, jeřábů rajských, arů araraura), úspěchů bylo dosaženo i v chovu plazů. To vše dokládá dobré chovatelské podmínky a odbornost, kterou zoo pod vedením profesora Veselovského dosáhla.
Na tomto místě si dovolím i osobní postřeh, v době působení profesora Veselovského se pražská zoo velmi vymykala i svým expozičním pojetím. Maximálně byly využity různé biotopy, které členitý terén zoo nabízel a vždy byla snaha expozice zvířat co nejcitlivěji do tohoto prostředí zasadit, tak aby procházka zoo působila co nejvíce jako procházka přírodou a nikoliv spíše zábavním parkem. Obávám se, že tuto významnou hodnotu se přes masivní investice posledních let ne úplně podařilo uchovat.

Je velikou škodou, že profesor Veselovský jako celosvětově ceněný odborník nemohl dokončit svoji třicetiletou úspěšnou misi v čele zoologické zahrady v Praze když byl nesmyslným mocenským zásahem pražské KSČ v roce 1988 na hodinu vyhozen, což mělo za následek protesty a spontánní bojkot pražské ZOO ze strany mnoha zoologických zahrad západního světa, tento bojkot ukončila až Sametová revoluce. Dnes není tajemstvím, že za tímto nesmyslným krokem bylo rozhodnutí tehdejšího bosse pražské KSČ Miroslava Štěpána dosadit na místo ředitele pražské zoo jakéhosi nevýznamného známého.

Po tom, co byl sesazen z funkce ředitele, prof. Veselovský na zoo nezanevřel, i nadále ji často navštěvoval jako řadový návštěvník aby se podíval na zvířata, se kterými se znal. Nebylo výjimkou, že ho zvířata poznávala, reagovala na jeho přítomnost a zdravila ho.

Po roce 1989 pracoval pro Fyziologický ústav Akademie věd a přednášel kurzy z oblasti zoologie a etologie na Biologické fakultě Jihočeské Univerzity a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Určitě je zajímavé i zmínit, že také profesor Veselovský patřil k těm zoologům, kteří měli vztah a dobře fotografovali přírodu, proto často své knihy doplňoval vlastními snímky, které mimo jiné přivážel ze svých cest do zajímavých přírodních oblastí (Austrálie, Indie, Jižní Amerika, Afrika).
Kromě své profesní činnosti měl profesor Veselovský mimo jiné úzký vztah k umění – literatuře, velmi dobře znal např. dílo francouzského spisovatele Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry, zvláště měl rád dvě jeho díla - Malý princ a Citadela. Stejně tak se zajímal o hudbu a to nejen vážnou, dá se říci, že již od šedesátých let se také zajímal o hudbu přírodních národů (Austrálie, Afrika) a její roli v životě těchto komunit a stejně tak se zajímal o výtvarné umění.
Jeho profesní orientace na etologii měla pravděpodobně vliv i na to, že prof. Veselovský si byl dobře vědom různých stereotypních názorů na zvířata, názorů které jsou ve společnosti dlouhodobě udržovány, a které někdy přispívají k předpojatému vztahu se všemi negativními důsledky. Dovolím si uvést několik zajímavých postřehů profesora Veselovského - první k bezdůvodnému polidšťování zvířat:

"Polidšťování zvířat, které je obvyklé v pohádkách, se dodnes houževnatě udržuje. Na otázku, jaký je tygr nebo lev, většina lidí odpoví, že je krvežíznivý. Liška je zase lstivá a vychytralá, hyena záludná, kojot zbabělý, kočka falešná a opice je poťouchlá a zlomyslná."

A z pozice etologa tento náhled následně koriguje:

"Víte, oblast zvířecího chování zůstávala velmi dlouho naprosto nepoznaná. Někteří odborníci se vysmívali těm vyprávěnkám o duševních schopnostech zvířat a s rozvojem biologie postupně získávali vrch ti, kteří tvrdili, že zvířata jsou jen jacísi dokonalí, naprogramovaní roboti, odpovídající reflexivně na podněty vnějšího prostředí. Zdánlivě vypadá takový názor náramně vědecky. Je to ale zase jen tuhé dogma, stejně nesprávné, jako když se zvířatům naivně přisuzovaly lidské vlastnosti. Všechno je to zkrátka složitější."

a další, kterým se profesor Veselovský vyjadřoval ke vztahu Čechů k přírodě a potažmo zvířatům:

"My jsme národ, který si příliš zvířat neváží. Za zvířata považujeme jen pejska a kočičku, eventuálně medvěda a i pro ochránce zvířat, kteří třeba v zimě běhají nazí, aby protestovali proti tomu, že se lidé oblékají do kožešin, tím končí jejich vztah ke zvířatům. Skutečně si myslím, že zvíře je širší pojem. My za zvířata bereme jen obratlovce, zvířata, která máme rádi. Na rozdíl od nás Němci berou přírodní vědy do kultury. Pro Čecha znamená kultura umění. Myslím, že je to díky obrození, kdy divadlo a literatura pomohly naši řeč udržet. Od té doby za kulturu považujeme jen umění."

V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam „za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí“.

Knihy

Myslivec hospodaří na vodě, SZN, 1954
Světem zvířat. I. díl, Savci, SNDK, 1960 – spolu s Janem Hanzákem
Praobyčejná zvířata, Mladá fronta, 1964
Výlet do třetihor, Mladá fronta, 1969; 2. rozšířené a přepracované vydání, 1986
Zoo Praha: Umíte se dívat na zvířata?, Praha: Zoologická zahrada, 1971
Vždyť jsou to jen zvířata!, Mladá fronta, 1974
Hlasy džungle, Orbis, 1976
Sloni a jejich příbuzní, SZN, 1977
Všední den v pražské ZOO, Albatros, 1983
Tučňáci, SZN, 1984
Ptáci a voda, Academia, 1987
K pramenům Orinoka, Panorama, 1988
Šimpanz, Panorama, 1991, ISBN 80-7038-081-0
Chováme se jako zvířata?, Panorama, 1992, ISBN 80-7038-240-6
Rys, Panorama, Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1992, ISBN
80-7038-294-5
Dobytí Tróje aneb Nejen sloni mají paměť, ISV, 1995, ISBN 80-85866-10-2
Tygr, Aventinum, 1997, ISBN 80-7151-018-1
Říše zvířat, Aventinum, 1998, ISBN 80-7151-071-8
Vydra, Aventinum, Třeboňská nadace pro vydru, 1998, ISBN 80-7151-063-7
Člověk a zvíře, Academia, 2000, ISBN 80-200-0756-3
Obecná ornitologie, Academia, 2001, ISBN 80-200-0857-8
Etologie. Biologie chování zvířat., Academia, 2005, ISBN 80-200-1331-8

Odkazy a literatura

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému termínu ve slovníku přidat obrázek, text či další názvy a synonyma.

Komentáře