CZ EN
HLEDAT  

Termín

Ložek Vojen, RNDr.

Narozen 26. července 1925
Přední evropský malakolog, zakladatelská osobnost komplexního výzkumu čtvrtohor a jeden z nejvšestranějších českých přírodovědců. Ložek patří k vrcholným představitelům české vědy - od šedesátých let je obecně pokládán za čelnou osobnost několika vědních disciplin, přinejmenším malakologie a kvartérní geologie, v měřítku evropském i světovém. Je autorem více než 1300 publikací, včetně několika desítek knih a obřích monografií typu Měkkýši českého kvartéru (1955), Quartärmollusken der Tschechoslowakei (1964), Příroda ve čtvrtohorách (1973), kapitol ve světových kompendiích o výzkumu čtvrtohor a biologii měkkýšů apod. Získal prestižní mezinárodní ocenění - např. čestné členství ve Philosophical Society of Cambridge (1968), zlatou medaili Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor (1980) atd. Současně ovšem neméně významou měrou ovlivnil dění v praktické ochraně přírody a strategii krajinného managementu na nejrůznějších organisačních, prostorových a časových úrovních a ukázal, že symbiosa ryze vědeckého pohledu a praktických ochranářských a pedagogických aktivit je nejen možná, ale i v mnoha směrech velmi užitečná a důležitá. Ložek vyniká fenomenální znalostí fantastických detailů nejrůznějších lokálních, interregionálních a významových specifik nesčetných přírodovědných souvislostí a jedinečnou schopností vnímat tyto skutečnosti netriviálním současně však velmi vyváženým způsobem, zohledňujícím se stejnou pozorností tu dynamiku sedimentačních procesů, tu behaviorální ekologii různých měkkýšů, tu historické peripetie keltského osídlení, tu společenské souvislosti příslušného přírodovědného problému. Právě průběžné spojování takto odlehlých pohledů spolu s důrazem na jedinečnost reálných situací a specifik konkrétních místních podmínek kombinované s extrémní pečlivostí věnovanou všem jednotlivým krokům, jimiž se dostáváme k vědeckému poznání zkoumaných problémů, jsou asi nejcharakterističtější stránkou Ložkova působení.
Ložek patří ke generaci vědců, jejichž formování nezanedbatelně ovlivnilo uzavření vysokých škol v době německé okupace - a způsobem rozhodně nikoliv pouze záporným. Národní museum, kam Vojen počátkem války co mladičký gymnasiální zájemce o přírodu přichází, je v té době útočištěm celé plejády vynikajících představitelů předválečené generace, věnujících se zde ve splendid isolation muzejních zákoutí svým přírodovědným zálibám naplno, pro ně samé a jaksi navzdory podmínkám. Vojenův zájem a výjimečné tvůrčí disposice jsou tu stimulovány hned v několika směrech - nejen fascinujicí atmosférou takto provozované přírodovědy, koloritními specifikami pražské přírodovědné komunity či tušenými perspektivami jejího poválečného rozvoje, ale přinejmenším ve stejné míře i nepřehlédnutelnými nedostatky vědeckého působení českých velikánů a zarážející neúplností představ o nejrůznějších skutečnostech, často i velmi elementárních. To platí do značné míry i o Jaroslavu Petrbokovi, malakologovi, s nimž přichází Ložek do kontaktu nejdříve, a který jej současně inspiruje patrně i v dalším směru - souběžným zájmem o problematiku archeologie, paleontologie, geologie, karsologie, geografie a botaniky. Ložkův mimořádný vhled do problematiky těchto disciplin, citlivé vnímání jejich specifik a informačního potenciálu, kterým přispívají ke komplexnímu obrazu přírody, se odvíjí možná právě od časných zkušeností, že tyto přístupy jaksi k sobě patří a je třeba jim souběžně věnovat pozornost. S několika vrstevníky, sdílejícími podobné zájmy a ambice, v první řadě s archeologem Františkem Proškem, se tak již během gymnasiálních studií pouští do velmi směle pojatých výzkumných projektů soustředěných zprvu do bezprostředního pražského okolí, zejm. Českého krasu.
Po válce přichází Ložek na Přírodovědeckou fakultu UK, souběžně studuje biologii a geologii a v roce 1948 nastupuje do Státního geologického ústavu, kde se zásadním způsobem podílí na formování komplexního oddělení výzkumu čtvrtohor, pracovní skupiny, která průběžně organisuje do té doby zcela nebývalé komplexní výzkumné programy. Od roku 1956 do 1963 se hlavním Ložkovým úkolem stáva vypracování mapy půdních substrátů a přirozených hnojiv. Díky němu Ložek fysicky prozkoumal doslova každý kilometr celého území tehdejšího Československa, a to s možností nezanedbatelného technického zázemí k nejrůznějším výzkumným aktivitám. Tuto příležitost Ložek využil skutečně dokonale. Vedle samotné mapy a mnohasetstránkových komentářů, odkryl a podrobně zpracoval množství lokalit zásadních pro poznání kvartéru v nejobecnějších souvislostech a současně zmapoval mikrobiogeografickou proměnlivost společenstev měkkýššů a rostlin, v měřítku, o kterém se tehdy v Evropě nikomu nesnilo. Získaný datový aparát a jeho bezprostřední propojenost se znalostí místních geologických podmínek a nejmladší geologické minulosti se staly základním impulsem pro komplexní přehodnocení stratigrafie mladších čtvrtohor (stratigrafie spraší, travertinů a jiných pokryvných uloženin) ale zejména pro nové tematické vymezení příštího výzkumu. S tím přichází Ložek do nově založeného Geologického ústavu ČSAV, kde se soustředěně věnuje zejména problematice faciality a historii nejmladšího úseku čtvrtohor - holocénu. Ložek vypracoval celou serii operačních postupů výzkumu holocenu v karbonátových uloženinách, a využití měkkýšů a jiných skupin fosilií v detailním a komplexně pojatém výzkumu čtvrtohor. Ukázal četná specifika vývoje v suchozemském prostředí, různých geografických a klimatických oblastech a zhodnotil význam řady dílčích faktorů bezprostředně ovlivňujících dynamiku litogenetických a faunogenetických procesů. V průběhu posledních desetiletí odkryl spolu se svými spolupracovníky více než sto souvislých vrstevných sledů umožňujících sledovat postup jednotlivých kroků přestaveb společenstev od závěru poslední doby ledové po současnost na přímém fosilním záznamu a s ohledem na specifika místních a regionálních podmínek. Díky tomu je tak dnes na našem území k disposici členitá opěrná síť umožňující velmi podrobné paleobiogeografické a paleoekologické analysy a otevírající cestu ke komplexnímu pochopení historických kořenů současného stavu středoevropské přírody a integrálnímu obrazu přirozené biodiversity.
Vojen Ložek patří nepochybně k nejvlivnějším osobnostem naší přírodovědy. Tento fakt se však zjevně neodvíjí ani tak od počtu impaktovaných publikací či momentálního citačního ohlasu (ostatně, učenci Ložkovy generace kladli důraz spíše na jiné stránky poznávacího procesu), jako od skutečnosti, že způsoby řešení různých výzkumných problémů a z nich se odvíjející témata a postupy, které zavedl do výzkumné praxe několika oborů, jsou v měřítku přinejmenším evropském vnímány jako samozřejmá součást základního rozvrhu příslušných disciplin, jako něco, s čím je adept discipliny seznámen během prvních praktických kursů - to co tvoří elementární oborovou vzdělanost.
Transdisciplinaritu - programní překračování hranic distantních vědních disciplin, která je bezpochyby jedním z hlavních zdrojů dnešního explosivního nárůstu znalostí a dramatických koncepčních a metodických přestaveb, Ložek fakticky uplatňuje již od prvních kroků svého vědeckého působení jako samozřejmou výzkumnou platformu a - skrze svůj příklad jaksi nenápadně, avšak o to účiněji - k podobné cestě inspiruje i spektrum svých přátel a následovníků. V tomto směru se Ložek skutečně stal pionýrskou osobností, předznamenávající současný rozvoj hned několika oborů - od zoologie a botaniky, přes paleontologii po kvartérní geologii a paleoklimatologii.
Naše zamyšlení by bylo sotva úplné, kdybychom nezdůraznili, že velmi podstatným zdrojem Ložkových úspěchů i jeho pozoruhodné duševní u fysické vitality je nepochybně to, že většinu aktivního času strávil v přírodě. A netýká se to jen frekvence jednotlivých exkursí či časového objemu terénních aktivit, ale v první řadě toho, že hlavním objektem a významovým úběžníkem jeho výzkumného zájmu byla a je samotná příroda - živý komplex unikátních jednotlivin, specificky utvářený jedinečností lokálních podmínek a historie. Ložkova průběžně uplatňovaná kritická pozornost vůči spolehlivosti všech detailů jednotlivých kroků výzkumného procesu, od sběru dat po posuzovaní věcného významu zjištěných skutečností, byla vždy průběžně konfrontována právě se zkušenostmi reálné přírody, zkušeností jevové stránky přírodních dějů. Možná, že právě dnes, kdy rozhodujícími faktory vědeckého úspěchu jsou spíše dovednosti v získávání grantových prostředků, využívání neobvyklých instrumentálních vymožeností a virtuální modelování očekávaných procesů, než vztah k vlastnímu předmětu a detailní znalost jeho specifik, zasluhoval by právě Ložkův příklad zvýšené pozornosti a to nejen pro nepochybnou produktivitu Ložkovy životní cesty. Mimořádná pracovitost, skromnost, neagresivnost a pokora před smyslem věcí, které provázejí Vojenovo působení, jsou hodnotou samy o sobě.

Literatura

Převzato a mírně upraveno z: http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/L/65...

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému termínu ve slovníku přidat obrázek, text či další názvy a synonyma.

Komentáře