CZ EN
HLEDAT  

Článek

07.03.2014

Málo známý fenomén „Star jelly“

Karel Wágner
V posledních několika letech se v zahraničních sdělovacích prostředcích, ale i v dokumentech z produkce Discovery Science, začalo hovořit o podivných hroudách gelu zvaných star jelly, nacházených na loukách ve Velké Británii. Na první pohled by se mohlo zdát, že se s tímto fenoménem u nás nesetkáme. Jak se však ukazuje, opak je pravdou.
Rosolovitá látka, označovaná za hvězdné či astrální želé (star jelly, star rot, astromyxin), byla v Anglii nacházena, a to již od 14. století, nejen v trávě, ale i na větvích stromů. Ve zdejším folklóru byly tyto gelové hrudky spojovány s „padajícími hvězdami“, tedy především s pozorováním meteorických rojů. Odtud také vlastně pochází jejich název „star jelly“ nebo „star rot“. Thomas Pennant v 18. století dospěl k závěru (podobně jako později někteří zoologové v Německu) že star jelly musí být „něco, co bylo vyzvraceno ptáky nebo zvířaty“. V roce 1910 pak publikoval T. McKenny Hughes v časopise Nature článek, ve kterém sledoval historii hvězdného či astrálního želé a popsal jeho vzorek z jihozápadního Walesu. Bohužel nedokázal provést chemický rozbor získané hmoty a vzorek nakonec předal jednomu z botaniků na Cambridge University. Ten dospěl k závěru, že se jedná o želé bakteriálního původu, s čímž ale Hughes nesouhlasil.

Za hvězdné želé jsou často zaměňovány houby, především černorosol bělavý (Exidia thuretiana). Tato houba se vyskytuje v Anglii i v Čechách. U nás se objevuje v chladnějších a vlhčích měsících, tedy především v říjnu a listopadu. Roste na rozpadajícím se tvrdém dřevě, zejména na buku. Za vlhka je plodnice čistě bílá a postrádá rozlišovací způsobilost, tedy specifický zápach, nebo specifickou chuť. Ovšem podle některých fotografií, zveřejněných na internetu, by se u nás spolu s touto houbou měly vyskytovat i autory snímků neidentifikované černé kuličky.

Jak dokládá tato fotografie, i Jiří Laštůvka má ve svém archivu snímek, na kterém jsou vedle hroudy želatiny, považované původně za houbu, pro laiky záhadné černé kuličky (napravo), některými zoology označované za vajíčka žáby:

Na webových stránkách Mushroom Observer pak najdeme snímek od Gerharda Kollera, kde jsou houby z Rakouska (dle zoologů fragmenty žabího vejcovodu) identifikovány jako černorosol bezbarvý (Myxarium nucleatum), přičemž jsou na snímku hrudky želé zjevně doprovázeny shluky černých kuliček, tedy podle zoologů opět žabími vajíčky.

V roce 2013 byly podobné nálezy diskutovány na Piltzforum.eu. Je zde také nález ze září 2012, kdy želatinovou hmotu v mechorostu, částečně připomínající ledové útvary (autor však potvrzuje, že nešlo o žádný led), provází opět kupky neidentifikovaných černých kuliček. Stejné želatinové útvary, připomínající led, byly nalezeny např. i v Sutton Parku v Birminghamu (i když na detailních záběrech star jelly nejsou tentokrát vidět černé kuličky jimž autor nevěnoval pozornost), jak dokládá tato fotografie.

Zajímavou želatinovou hroudu nafotila v březnu 2011 paní Oly Herzigkeit v Německu. V poznámce pod fotografií autorka píše, že i když černé kuličky nejdou oproti předchozím dnům již tak snadno rozpoznat, vypadaly dříve jako ostružiny. Ovšem laikům učaroval fakt, že pokud si na svém počítači fotografii patřičně zvětší, můžou se přesvědčit o tom, že rozpadající se černé kuličky, zoology označované za žabí vajíčka, neobsahují žádné zárodky.
Anura - žáby
Autor: Pavel Novotný
Snad vůbec nejzajímavější záběr podivného útvaru u nás na Jičínsku pořídil Pavel Novotný, a to zcela nedávno, totiž v prosinci 2013. Na snímku, umístěném na BioLib.cz jsou dobře patrné jak kupky černých kuliček, tak bělavá rosolovitá hmota, která by měla představovat tzv. Müllerovy chodby (primitivní vejcovody) žáby, které mají ve stěnách žlázky produkující rosolovitý obal vajíček, jenž ve vodě bobtná. Na bílé hmotě jsou viditelné i zbytky kapilární sítě cév.

Každopádně by bylo třeba v případě dalších nálezů černých kuliček posoudit mitochondriální DNA. Neboť každá z mitochondrií běžně obsahuje řádově jednotky až desítky molekul mtDNA, avšak žabí vajíčko jich obsahuje až několik miliónů. V žabích vajíčkách totiž tvoří mitochondriální DNA paradoxně většinu celkové genetické informace vajíčka.
Anura - žáby
Autor: Jiří Brestovanský
Jiří Brestovanský na BioLib.cz v lednu letošního roku zařadil fotografii, na které se zdá být zobrazen bobtnající vejcovod (oviduct) žáby spolu s kupkou černých žabích vajíček, na kterých by dokonce mohly být patrné jejich póly. Neboť jak říkají zoologové, horní animální pól vajíčka je vždy tmavý, dolní vegetativní je světlý.

Tak jako želatinová hmota (různých forem) bývá nacházena bez kuliček, bývají leckdy jednotlivé kuličky podobající se kuličkám černého bezu, nebo jejich slepence podobné ostružinám, nebo i útvarům připomínajícím kukuřičný klas, nalézány po celé Evropě samostatně, bez želatinové hmoty. Podle některých anglických přírodovědných webů se v případě výskytu těchto kuliček ve Velké Británii jedná o Chaetosphaerella phaeostroma. Černé kuličky byly již také několikrát diskutovány mykology na webech v Polsku. Zde se rovněž objevoval názor, že jde o Chaetosphaerella phaeostroma, i když s ním všichni nesouhlasili. Na webech v Polsku jsou totiž černé kuličky zařazovány spíše mezi hlenky, konkrétně jako Metatrichia vesparium:

Rozhodně však v případě diskutovaných nálezů černých kuliček jak z Anglie, tak z Polska, nebo z Čech, nejde o Lecanidion atratum, které má čočkovitý tvar a tedy netvoří dokonalé kuličky. Zajímavý je výskyt Chaetosphaerella phaeostroma, který byl zdokumentován ve Velké Británii. Velmi zajímavý snímek najdeme na webu Calderdale Fungi - Halifax Scientific Society - Mycology Section, November 2013.

O možných záměnách "star jelly" šířeji pojednává článek Fenomén „Star jelly“: Možné záměny.
To, co u problematiky želatinových hrudek dosud nejvíce chybí, jsou časosběrné snímky. I bez nich je však možné si udělat hrubou představu o tom, k čemu s největší pravděpodobností dochází například v Anglii na podmáčených loukách. Zde na snímku bobtnající fragmenty vejcovodu nafocené (s velkým zvětšením) v lese na Hlinecku:


Podobné fotografie byly zveřejněny na serveru Hainaultfores.co.uk. Podle autora dravý pták roztrhal samici žáby, ze které vyhřezlé vejcovody (oviducty) spolu se shlukem vajec zůstaly ležet na pastvinách za jezerem. I když barvy z přepálené fotografie jistě úplně neodpovídají skutečnosti, je zde dobře vidět, jak vejcovody plné slizu bobtnají a jak se spletenec vejcovodu v popředí pomalu a jistě mění ve hrudku slizu, díky velké vlhkosti a bakteriím, které se zřejmě podílejí na těchto procesech.

Stejnou situaci zachytila kvalitnější fotografie pořízená u nás v Čechách, která se objevila v diskusním fóru na houbařských stránkách Domova amatérských mykologů (Damyko.info).

Dokladem tohoto procesu jsou nakonec i fotografie Jiřího Laštůvky z Hlinska. Zatímco na prvním obrázku v tomto článku je vidět bobtnající vejcovod, takto vypadá výsledná forma zmiňovaného procesu, na které jsou ještě stále patrné záhyby původního vejcovodu spolu s dosud viditelným černajícím pozůstatkem kapilární sítě cév.


Zde prakticky totožný nález z Holandska.

Na unikátní fotografii, kterou pořídila paní Yvona Janotová v březnu 2011 v Beskydech a publikovala ji na stránkách http://nahuby.sk, je vidět vlevo nahoře malý zbytek bělavého vejcovodu, srostlého s velkou želatinovou hroudou. Dole pak (vpravo nad muškou) vidíme k lepkavému povrchu hroudy přilepená vajíčka.



Podle některých vědců je hrudkovitý gel zvaný star jelly schopen absorbovat vodu, což způsobuje, že je pak více čirý a průhledný. Postupně se má také rozkládat a jevit tendenci „končit jako několik beztvarých skvrn“. Proměnám sulcovité hroudy v průhlednou formu se zdá nasvědčovat německý nález, zveřejněný na YouTube. V lednu 2012 nedaleko Stuttgartu byly nalezeny útvary zachycené na tomto videu.

Video natočené Gerhardem Kellerem ve Švýcarsku ukazuje jednu z podob tzv. hvězdného želé, nalézaného na pařezech. V rosolovité hmotě pozorný divák zahlédne malé kousky tkáně, tedy fragmenty žabích vejcovodů.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tzv. hvězdné želé z Velké Británie je to samé co německý Sternenrotz (hvězdný hlen) či Meteorgallerte (meteorické želé). Ve skutečnosti je však za Sternenrotz či Meteorgallerte laiky označováno v Německu několik forem podivného „želé“, nejen různých tvarů a konzistence, ale i různých barev. A aby to nebylo tak jednoduché, mnohdy je Meteorgallerte zaměňováno i s želatinovým houbám podobnými útvary nazelenalé barvy, známým jako Sternenschnaeutzer (Sternschott, Sternschnäuze, Sternenrotz, Sternglugge), které však mezi houby nepatří, neboť jsou bakteriálního původu. Přesněji řečeno, podle mykologů se jedná o sinice (cyanobakterie, např. Nostoc commune), nenáročné a velmi přizpůsobivé organismy, schopné se rozmnožovat v širokém rozmezí teplot. A pokud mají dostatek minerálních živin, jsou schopné se velmi bohatě pomnožit.

Ze Spojených států pocházejí zprávy o nálezu želatinových útvarů označovaných za star jelly, vyskytujících se na dřevě z tamních lesů. Ve skutečnosti však fotografie takovýchto nálezů ze severoamerických oblastí ukazují zajímavou houbu rosolovku řasotvarou (Tremella fuciformis), nazývanou „sněžná houba“, nebo „bílá houba“, v Rusku též „stříbrné ucho“ (laikům je známa z polévek v čínských restauracích). Přes její přízvisko „sněžná“ se obecně vyskytuje v teplejších částech světa, kde parazituje na vláknech hub rozkládajících dřevo, přičemž v USA se vyskytuje nejčastěji na Floridě. A není bez zajímavosti, že se v čínských supermarketech tato houba prodává jako Hasma, i když stejným termínem bývají v Číně označovány i sušené vejcovody žab, jinak též zvané sněžné želé, nebo sněžná či zimní žába, v angličtině Chinese Snow Frog. V takovém případě se pak jedná o vejcovody skokana východního (Rana chensinensis).

V posledních letech zvýšený počet nálezů star jelly ve Skotsku by mohl podle mínění místních odborníků vysvětlovat zaznamenaný nárůst zdejší populace káňat. K tomu více v článku autorů Myles O’Reilly, Nicole Ross, Sarah Longrigg - Recent observations of “mystery star jelly” in Scotland, na stránkách The Glasgow Naturalist (online 2013) Volume 26, Part 1. V případě pozdně podzimích výskytů hvězdného želé pak britští odborníci vesměs vycházejí z předpokladu, že vyvinutá vajíčka obsahuje tělní dutina žáby již na podzim, aby tak byla žába připravena na jarní páření, ke kterému dochází po té, co se probudí ze zimní letargie.

Vajíčka žab jsou obklopena slizem, kterým se obalují při sestupu vejcovody. Je to ochranná vrstva, která zároveň poskytuje potřebné faktory pro oplození vajíčka spermií. Samička pak ve vodním prostředí klade velké množství jednotlivých vajíček, která jsou při výstupu z kloaky samcem oplodněna. Pokud však vajíčka ještě vejcovody neprošla, a nacházejí se dosud v tělní dutině žáby, je pochopitelné, že vejcovody obsahují sliz, který je charakteristický svou schopností bobtnání a želatinace. Pokud pak z tělní dutiny dravcem roztrhané žáby vyhřeznou vejcovody, žabí sliz při styku s vodou bobtná a vytváří gel, laiky považovaný za legendární “hvězdné želé“. Z fyzikálního hlediska jeví gel nejen vlastnosti kapaliny, ale i pevné látky. Vykazuje schopnost vysokého stupně nabobtnání, jehož hnací silou je míšení a interakce polymerních segmentů s vodou. Při bobtnání mění, jako jiné polymerní gely, mnohonásobně svůj objem, čímž může vyvíjet tlak na stěny vejcovodů. Za běžných podmínek gel jako obal žabího vajíčka nejprve poskytuje zárodkům dočasnou mechanickou ochranu. Ve fázi ukončení vývoje larvy (pulce), jsou pak chemickou cestou rozrušeny vazby, které dosud držely gel pohromadě, čímž gel nakonec zkapalní. Co přesně spouští tyto chemické procesy v případě, kdy gel netvoří obal žabího vajíčka, ale jen hrudky zvané star jelly, ve kterých se žádné žabí zárodky nenacházejí, není dosud známo.

Tedy za žábami produkovaným slizem můžeme i u nás v Čechách hledat původ bělavých želatinových útvarů, podobajících se houbám jako černorosol bělavý (Exidia thuretiana), kdy rozbor vzorku pod mikroskopem ukázal, že o houby nešlo. Takovéto určení zdánlivě záhadného „želé“ můžeme uvažovat všude tam, kde se vyskytují žáby a jimi se živící opeření dravci jako např. káňata lesní (Buteo buteo), širší veřejnosti známá pod starším názvem káně myšilov. Více najdete ve článku Fenomén „Star jelly“: Predátoři žab.
Star jelly představuje zajímavý fenomén. Tento přírodní úkaz, se kterým se lidé setkávají po celá staletí, a který dosud nebyl do všech podrobností objasněn, by si rozhodně zasloužil více pozornosti všech (i amatérských) mykologů, ornitologů a fotografů přírody, kteří se mohou zapojit do shromažďování potřebných dat a časosběrných snímků.

Tímto článkem chceme jednak upozornit veřejnost na existenci tohoto úkazu a jednak požádat čtenáře, aby v případě, že se v přírodě setkají s něčím, co star jelly připomíná, tento nález pečlivě zdokumentovali. Svá pozorování nám můžete posílat v rámci akce Mapování "Star Jelly". Doufáme, že se nám podaří shromáždit co nejvíce údajů o tomto fenoménu a potvrdit či vyvrátit některé hypotézy s ním spojené.

Odkazy a literatura

Baylis, H.A. (1926): ‘Pwdre Ser’ (Rot of the Stars). Nature 118, 552.
McKenny Hughes, T. (1910): Pwdre Ser. Nature 83, 492-494.
O’Reilly M., Ross N., Longrigg S. (2013): Recent observations of “mystery star jelly” in Scotland appear to confirm one origin as spawn jelly from frogs or toads. The Glasgow Naturalist, Volume 26, Part 1 <online on http://www.gnhs.org.uk/gn26_1/star_jelly...
Reid, M. (2009): “Nature 1, Science 0 as finest minds fail to explain star jelly”. The Times 18th Sept. 2009.
Simons, P. (2009): “Weather eye: on the trail of the mysterious jelly”. The Times 16th Oct. 2009
Autrem všech fotografií je Jiří Laštůvka (http://kudluvfotoatlashub.blog.cz/), pokud není uvedeno jinak. Fotografii v záhlaví článku pořídil Jiří Brestovanský.

Možnosti podílení se na BioLibu

Komentáře - 2


Články