Obecně lze říci, že význam mají údaje o pozorování kteréhokoliv druhu savce kdekoli na území České republiky. I když se třeba zdá, že zaznamenávání výskytu
zajíce polního či
srnce obecného je zbytečné, protože žijí (skoro) všude, přivítáme informace o všech savcích – pomáhá nám to udržovat mapy rozšíření v aktuálním stavu a navíc se vytváří cenná databanka jako zdroj informací pro budoucí generace. Jako příklad si vezměme
králíka divokého – zatímco před 40-50 let se skutečně vyskytoval téměř všude, dnes abychom ho skoro hledali lupou.
Na druhé straně jsou druhy, či skupiny druhů, o jejichž výskytu máme dosud velmi málo údajů, a proto jim přikládáme větší váhu. Jedná se zejména o znovu se objevujícího
bobra evropského, naopak mizejícího
sysla obecného, dále o
křečka polního,
myšku drobnou, všechny čtyři druhy našich
plchů,
myšici temnopásou a
myšivku horskou (podobně zbarvení drobní hlodavci), dále se neztratí údaje o kterémkoli druhu šelmy, již zmíněném králíkovi divokém a z kopytníků nás zajímá zejména
los a nepůvodní druhy jelenů (
daněk,
sika,
jelenec běloocasý). Význam však např. má i zaznamenávání kadáverů
ježků usmrcených na silnicích (např. fotografií), neboť u nás žijí dva druhy a jejich oblasti výskytu se částečně překrývají (podle fotografie bodlin lze oba druhy vcelku snadno rozlišit). Obdobně je tomu s
veverkou obecnou, která se u nás vyskytuje v několika barevných varietách od černé a tmavě hnědé až po rezavou a jejich zastoupení rovněž vykazuje jisté geografické souvislosti.
Zvláštní pozornost si zaslouží
netopýři. Díky zvláštnímu způsobu života se střídáním období letní aktivity a zimního klidu patří jejich sledování (a současně také druhové určení) k nejobtížnějším aktivitám v rámci mapování. V jejich případě uvítáme zejména údaje o místech jejich trvalejšího výskytu (na půdách kostelů, škol apod., v chatách, za okenicemi či na jiných podobných místech) a pokud se tento výskyt nepodaří dostatečně zdokumentovat, předáme údaje k dalšímu sledování příslušným regionálním odborníkům.
Kromě konkrétních druhů je naše pozornost zaměřena i na určité regiony ČR, ze kterých v databázi nejsou téměř žádné údaje oni o těch nejběžnějších druzích. Jde zejména o nížinaté oblasti středních a východních Čech a střední i jižní Moravy („nehostinné“ prostředí zemědělsky obhospodařovaných nížin nepřitahuje dosud pozornost přírodovědců), názorně tuto situaci ukazují např. aktuální mapy výskytu
rejska obecného či
rejska malého na BioLibu; z těchto regionů uvítáme jakékoliv zprávy i o těch nejběžnějších druzích.
Vedle druhové a geografického hlediska se současně sledují i jiné okolnosti výskytu savců u nás, např. jak vysoko do hor jednotlivé druhy vystupují (proto mají svou cenu i záznamy o zdánlivě banálních pozorováních běžných druhů v horách) či na netypických stanovištích (zejména např. v městském prostředí).