Sameček dosahuje velikosti 15–30 x 0,2–0,4 cm, ale samičky jsou větší, dorůstají velikosti 20–35 (40) x 0,36–0,4 cm.

Parazit mírného, ale především subtropického a tropického pásma. Larva uvolněná z pohlceného vajíčka záhy opouští naše střevo, lymfou a krví je zanesena do jater a z nich pak přes dolní dutou žílu přes srdce do plic (9.–12. den), kde proniká z kapilár do plicních sklípků. Klinický obraz tu kolísá v závislosti na množství larev od bezpříznakového průběhu až k dechové tísni, bolesti za hrudní kostí, kašli s příměsí krve, zvýšeným teplotám, horečkám (Löfflerův s.). V plicích larva putuje vzhůru dýchacím systémem (dráždivý kašel), aby byla nakonec polknuta. V tenkém střevě už setrvá a dospěje. Poněkud zvláštní vývoj bývá vysvětlován jako fylogenetická reminiscence na migraci mezihostitelem a trvá 50–80 dní.
Škrkavky střevní trakt dráždí mechanicky i chemicky, ochuzují nás o potravu a svými produkty dokonce inhibují trávení. To vše se může projevit příznaky jako je nechutenství, zvracení, průjmy (enteritis verminosa). Mohou také ucpat vývody žlučových cest a slinivky břišní, slepé střevo nebo být příčinou perforace střevní stěny. Velké množství těchto cizopasníků je schopno vyvolat obstrukční ileus (ileus verminosus). Se živou škrkavkou se lze setkat ve stolici nebo ji pacient dokonce vyzvrátí. Jako rarity jsou popsány případy jejich průniku ve spánku až do dutiny ústní, nosní nebo do Eustachovy trubice!
Diagnostika askariózy se vedle klinických příznaků opírá především o koprologický průkaz vajíček (oplodněná samička jich vyloučí až 200 tisíc za den), sérologického průkazu protilátek se běžně neužívá. Jsou velmi pevná se silnou stěnou a typicky zbrázděným obalem, který se barví žlučovými pigmenty hnědavě. Embryu trvá přeměna v larvu za optimálních podmínek 3–4 týdny. Vajíčka škrkavky dětské mohou zůstat infekční 5–12 let, ale sucho je rychle ničí. Také ona byla objevena spolu s vajíčky tasemnic v koprolytech indiánů žijících 8–9 tisíc let př. Kr. a v egyptských mumiích. V Evropě jsou známy mladší nálezy z Alpských solných dolů pocházející z doby 2–3 tisíce let př. Kr.

Dospělé škrkavky žijí na rozdíl od roupů mnohem déle, 8–20 měsíců. Pro svá intimní setkání využívají zástupci obou pohlaví chemoatraktant typu feromonů, ale využití škrkavčí šťávy nebo popela k přípravě afrodiziak dle starých čínských receptů není podloženo.