Klobouk 10-25 cm v průměru, v mládí skoro kulovitý až polokulovitý, v dospělosti vyklenutý ve stáří až plochý, masitý, barvy krémové až světle okrové na středu tmavěji hnědý. Celý krom středu, který je hladký, soustředěně přitiskle vláknitě šupinatý. Barva šupin je rezavožlutá, žlutohnědá až tmavohnědá. Otlačením žloutne až žlutooranžoví.
Lupeny volné, husté, barvy dlouho bílé, potom šedočervenavé a ve stáří purpurově hnědé. Ostří je světlejší.
Prsten je převislý, někdy i dvojitý, blanitý, velmi často potrhaný barvy bílé na spodu bělavě až nažloutle vločkatý.
Třeň 10-20 cm vysoký, 2-3,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztlustlý, v mládí plný, později dutý, hluboko v substrátu ponořený. Barvy bělavé, nad prstenem hladký, pod prstenem vlnatý, později prstenovitě bělavě až nahnědle vločkatě šupinkatý. Otlačením žlutohnědne.
Dužnina je silná, měkká, barvy bílé, ve stáří žlutorezavé, vůně silně anýzová až hořkomandlová, chuť oříšková.
Výtrusný prach je purpurově hnědý, výtrusy vejčitě elipsoidní, barvy skoro neprůhledně hnědé 7,5-9 x 5,5-6 µm velké.

Výskyt červenec až říjen ve smrkových monokulturách na vápenatých i nevápenatých půdách. Například karlštejnské druhotné smrčiny. V kyselých doubravách, nížinách i pahorkatinách, v parcích i na okrajích cest. Upřednostňuje duby, jilmy a smrky.

Jedlá.

Pečárka Langeova (Agaricus langei) která má nápadně dlouhý třeň, nevýraznou vůni a na řeze ve třeni červenorůžoví. Je jedlá.

Rozkládá humus. V roce 1969 dostala 1 hlas v soutěži houba roku. Někteří autoři dělí tuto pečárku na 2 druhy dle barvy šupin, takže v některé literatuře s pečárkou císařskou najdeme ještě pečárku vzácnou Agaricus perrarus. Je to však jeden druh.