Chráněná krajinná oblast Beskydy se rozkládá v členité hornatině Vnějších Západních Karpat, zaujímá téměř celé území Moravskoslezských Beskyd, podstatnou část Vsetínských vrchů a moravskou část Javorníků tvořích hranici ze Slovenskem. Zde na ni bezprostředně navazuje CHKO Kysuce.

Lesnatost: 71 %
Územní vymezení: kraj Moravskoslezský a Zlínský
Sídlo správy: Rožnov pod Radhoštěm

CHKO Beskydy je svou rozlohou největší chráněnou krajinou oblastí v České republice. Území CHKO Beskydy představuje přírodovědně a krajinářsky poměrně zachovalý krajinný celek nejvyšších karpatských pohoří na našem území. Mezi nejvýznamnější přírodní hodnoty Beskyd patří zejména původní pralesovité porosty s výskytem vzácných karpatských druhů živočichů a rostlin, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy. Dosud zde bylo zřízeno 53 maloplošných chráněných území, vyhlášení dalších se připravuje. Mimořádnou estetickou hodnotu a pestrost krajiny dotváří rázovitý folklór a řada zachovalých ukázek lidové architektury.

Celé území CHKO je součástí flyšového pásma západních Karpat, které je geologicky relativně mladé. Jedná se o pásmo, které je typické mnohonásobným rytmickým střídáním jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. Tektonická stavba je výsledkem horotvorných pohybů druhé fáze alpínského vrásnění. Jednotlivé tektonické jednotky vytvořily velké příkrovy, které byly sunuty přes sebe převážně severním směrem. Poté docházelo k pohybům podél zlomů.

Přirozenou vegetací území Beskyd jsou převážně společenstva listnatých a smíšených lesů, v menší míře pak společenstva lesů jehličnatých. Ve středních a vyšších polohách území jsou plošně nejrozšířenější bučiny s kyčelnicí devítilistou. Jsou to obvykle dvoupatrová rostlinná společenstva, kde ve stromovém patru převládá buk lesní (Fagus sylvatica), přimíšen je javor klen (Acer pseudoplatanus) a místy také jedle bělokorá (Abies alba). V bylinném patru můžeme zaznamenat kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), kyčelnici žláznatou (Dentaria glandulosa), kyčelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos).

Zachovalé porosty těchto společenstev jsou např. v NPR Mazák, NPR Radhošť, nebo PR Mazácký Grůnik.

V nejvyšších polohách centrální části Moravskoslezských Beskyd se vyskytují horské smrčiny. Tyto porosty jsou charakteristické naprostou převahou smrku ztepilého (Picea abies) ve stromovém patru, častou příměs tvoří jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).
Plošně málo zastoupená, ale významná jsou společenstva suťových a roklinových lesů.
Nelesní vegetace je v Beskydech tvořena mozaikou lučních, pastevních i mokřadních společenstev. Nejrozšířenějším typem nelesní vegetace bývaly v minulosti pastviny.
Pastva často kombinovaná s kosením, vypalováním či klučením keřů byla nejvýznamnějším faktorem, který se podílel na formování pastvinné vegetace.

Pro oblast je charakteristický výskyt řady druhů orchidejí, jako je prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) , vstavač mužský (Orchis mascula), hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a velmi vzácně i vstavač kukačka (Traunsteinera globosa).

Beskydy představují významný a relativně ucelený lesní komplex karpatské oblasti, což se projevuje i na výjimečnosti beskydské fauny v rámci ČR. Nejedná se pouze o velké šelmy, které se sem šíří z východnějších oblastí Karpat, ale také o velkou skupinu karpatských prvků ze skupiny bezobratlých. Typický je také výskyt lesních druhů živočichů, pro které již okolní krajina mimo CHKO neposkytuje vhodné prostředí pro jejich existenci. Dále se zde vyskytuje mnoho významných druhů obývajících mokřady, oligotrofní horské bystřiny a pozůstatky původních divočících toků (někteří drabčíci a střevlíci). S mnoha druhy se mimo Beskydy v ČR vůbec nesetkáme.

Mokřady, ale i hluboké kaluže na lesních cestách či uměle vytvořené vodní plochy poskytují vhodné podmínky pro život obojživelníků. Pro Beskydy je nejvýznačnější výskyt čolka karpatského (Triturus montandoni).



Ptáci jsou v CHKO Beskydy zastoupeni velmi početně a patří mezi nejlépe prozkoumané skupiny živočichů. Nápadnou a ochranářsky významnou skupinou jsou dravci, které zde reprezentuje hnízdící jestřáb lesní (Accipiter gentilis), včelojed lesní (Pernis apivorus) a ostříž lesní (Falco subbuteo). V roce 2006 byl zahájen projekt na návrat orla skalního (Aquila chrysaetos) do Beskyd.

Ze vzácných druhů sov se ve starých porostech vyskytují sýc rousný (Aegolius funereus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Raritou je výskyt puštíka bělavého (Strix uralensis). Již jen velmi vzácně se vyskytuje tetřev hlušec (Tetrao urogallus), který zde má nejsilnější populaci v ČR. Ve starých pralesovitých porostech jsou vhodné podmínky pro hnízdění datla černého (Dryocopus martius), vzácnější je datlík tříprstý (Picoides tridactylus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos).

Na horských a podhorských loukách žije chřástal polní (Crex crex). Beskydy patří k jeho nejvýznamnějším oblastem výskytu. V podhůří se nacházejí vhodné životní podmínky i pro koroptev polní (Perdix perdix).



Díky přímé návaznosti na další pohoří karpatského oblouku jsou dnes Beskydy domovem vlka (Canis lupus), rysa ostrovida (Lynx lynx) i medvěda hnědého (Ursus arctos). Tyto druhy byly sice na přelomu 19. a 20. století vyhubeny, ale díky jejich ochraně a zvýšení populací na Slovensku se v posledních 30 letech postupně vrátily zpět.