CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

sýkora koňadra
Parus major Linnaeus, 1758

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Aves - ptáci »  řád Passeriformes - pěvci »  čeleď Paridae - sýkorovití »  rod Parus - sýkora

Další názvy

= koňadra obecná

Obrázky


mládě


hnízdo

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Taxonomie

Na rozsáhlém areálu je popsáno přes 30 ssp. V Evropě se vyskytují 4:
Parus major major - většina Evropy a západní Sibiř.
Parus major newtoni - Britské ostrovy.
Parus major corsus - Korsika a Sardinie.
Parus major aphrodite - Baleáry, Řecko, Kréta a Kypr.

Rozšíření ostatních ssp. viz podřízené taxony.

Velikost

13,5 - 15 cm, 20 g

Popis

Největší a nejtěžší evropská sýkora. Snadno ji lze určit podle žluté spodní části s černým pruhem uprostřed, lesklé modročerné hlavy s velkými bílými skvrnami na tvářích, mechově zeleného hřbetu a tenké bílé pásky na modrošedých křídlech. Zobák a nohy jsou silné. Pohlaví jsou stejná, ale samec má obvykle sytěji žlutou spodní část s širokým černým pruhem uprostřed, který tvoří ve středu břicha černou skvrnu. Samice je trochu světleji žlutá a má užší a mnohdy přerušený černý pruh. Mladí ptáci se podobají dospělým, ale mají žlutavou skvrnu na tváři bez úplného černého okraje zespodu.

Ekologie

Díky své přizpůsobivosti žije téměř všude. Ve všech typech lesů, v tajze daleko na Sibiři, v horách až k hranici lesa i v blízkosti člověka v parcích a zahradách. Časně z jara se koňadry párují a samičky vyhledávají nejrůznější dutiny a díry, které vystelou vysokou vrstvou mechu a v ní vykrouží z chlupů hluboký důlek. Kromě přirozených stromových dutin a vyvěšených budek, obsazují i nejpodivnější dutiny: zahnízdí v nepoužívané pumpě, kovové trubce, schránce na dopisy, kropicí konvi či odhozené plechovce nebo staré botě. V hnízdě bývá 7-12 a někdy i 15 bílých červenavě kropenatých vajíček. Počet vajíček vzrůstá od jihu k severu paralelně s prodlužujícími se letními dny a tím i s možností obstarat více potravy. Na vejcích sedí samička a sameček ji zásobuje potravou. Hnízdí od dubna do července 2x ročně. Potravu tvoří hmyz, olejnatá semena a plody. Při vyhledávání potravy klovou silným zobáčkem a přitom drží - jako jen velmi málo jiných ptáků - potravu na podložce oběma nohama.

Rozšíření

Ze všech evropských sýkor má největší areál: celá Evropa, většina Asie po Kamčatku a Kurily na severu, Indii, Malajsii a Indonésii na jihu a v severní Africe. Je částečně tažná. Nejsevernější populace jsou tažní ptáci, ve střední Evropě přetahují, jihoevropské populace jsou stálé.

Rozšíření v ČR

Hnízdí na celém území, se stoupající nadmořskou výškou se její početnost zmenšuje. V horách patří mezi běžně hnízdící druhy do přibližně 1000 m. n. m. , vystupuje ale až do 1200 m. Změny v početnosti nejsou patrné, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 3-6 milionu párů.
Stabilní jsou i stavy v celé Evropě, čítají více než 46 milionů párů.

Literatura

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka, Svojtka
Nicolai J., Singer D., Wothe K. (2002): Ptáci - kapesní atlas, Slovart, 256 p.p.
Sauer F. (1995): Ptáci lesů, luk a polí, Ikar, Praha, 288 p.p.
Šťastný,K.,Bejček,V.,Hudec,K.2006:Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003.AVENTINUM.

Mezitaxonové vztahy

parazit: Menacanthus sinuatus Burmeister, 1838 - krvomil sýkoří, Neharpyrhynchus pari Martinů, Dusbábek & Literák, 2008

kořist: Pipistrellus pipistrellus (Schreber, 1774) - netopýr hvízdavý

Podřízené taxony

Počet záznamů: 38

poddruh Parus major amamiensis Kleinschmidt, 1922
poddruh Parus major ambiguus (Raffles, 1822)
poddruh Parus major aphrodite Madarazs, 1901 - sýkora koňadra středomořská

Parus major aphrodite - sýkora koňadra středomořská

poddruh Parus major blanfordi Pražák, 1894
poddruh Parus major bokharensis Lichtenstein, 1823
poddruh Parus major cashmirensis Hartert, 1905
poddruh Parus major cinereus Vieillot, 1818

Parus major cinereus

poddruh Parus major commixtus Swinhoe, 1868
poddruh Parus major corsus Kleinschmidt, 1907 - sýkora koňadra korsická
poddruh Parus major dageletensis Kuroda & Mori, 1920
poddruh Parus major decolorans Koelz, 1939
poddruh Parus major ecki von Jordans, 1970
poddruh Parus major excelsus Buvry, 1857
poddruh Parus major ferghanensis Buturlin, 1912
poddruh Parus major hainanus Hartert, 1905
poddruh Parus major intermedius Zarudny, 1890
poddruh Parus major kagoshimae Taka-Tsukasa, 1919
poddruh Parus major kapustini Portenko, 1954
poddruh Parus major karelini Zarudny, 1910
poddruh Parus major mahrattarum Hartert, 1905
poddruh Parus major major Linnaeus, 1758 - sýkora koňadra evropská

Parus major major - sýkora koňadra evropská

poddruh Parus major mallorcae von Jordans, 1913
poddruh Parus major minor Temminck & Schlegel, 1848
poddruh Parus major newtoni Pražák, 1894 - sýkora koňadra anglická

Parus major newtoni - sýkora koňadra anglická

poddruh Parus major niethammeri von Jordans, 1970
poddruh Parus major nigriloris Hellmayr, 1900
poddruh Parus major nipalensis Hodgson, 1837
poddruh Parus major nubicolus Meyer de Schauensee, 1946
poddruh Parus major okinawae Hartert, 1905
poddruh Parus major sarawacensis Slater, 1885
poddruh Parus major stupae Koelz, 1939
poddruh Parus major subtibetanus Kleinschmidt & Weigold, 1922
poddruh Parus major templorum Mayer & Schauense, 1946
poddruh Parus major terraesanctae Hartert, 1910
poddruh Parus major tibetanus Hartert, 1905
poddruh Parus major turkestanicus Zarudny & Loudon, 1905
poddruh Parus major vauriei Ripley, 1950
poddruh Parus major ziaratensis Whistler, 1929

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [97276]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Parus major Linnaeus, 1758]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Bird Life 5.1 [32615]

Bird Life [http://www.birdlife.org] [jako Parus major Linnaeus, 1758]
Datum citace: 26. duben 2013
EN Gill F. & Donsker D.: IOC World Bird List 3.3 [http://www.worldbirdnames.org/] [jako Parus major Linnaeus, 1758]
Datum citace: 11. duben 2013
CZ Hudec K. et al. (2003): Soustava a české názvosloví ptáků světa, Muzeum Komenského v Přerově. 462 pp. [jako Parus major Linnaeus, 1758]
EN Crochet P.-A., Joynt G.: AERC list of Western Palearctic birds December 2012 [http://www.aerc.eu/tac.html] [jako Parus major]
Datum citace: 26. duben 2013
EN Clements, J. F.: eBird/Clements checklist of birds of the world 6.7 [http://www.birds.cornell.edu/clementsche...], Cornell Lab of Ornithology [jako Parus major]
Datum citace: 7. duben 2013
ES Lilleleht V. , Lõhmus A. (1997): Scientific, Estonian and English names of birds of Europe [http://www.eoy.ee/yhing/nime.htm] [jako Parus major]
Datum citace: 11. červenec 2010
CZ Hudec K. (2012): Slovník historických českých názvů ptáků [http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2274], Česká společnost ornitologická [jako Parus major]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře