Dendrocopos minor minor - severní Evropa, Ukrajina a Rusko na jih po Černé moře.
Dendrocopos minor kamtschatkensis - severovýchod Evropy.
Dendrocopos minor hortorum - oblast mezi Baltem a Alpami.
Dendrocopos minor comminutus - Velká Británie.
Dendrocopos minor buturlini - jižně od Alp od Portugalska po Bulharsko.
Dendrocopos minor danfordi - od Makedonie a Bulharska na východ.

Jedna ssp. žije v severozápadní Africe a dalších 8 v širokém pruhu středem celé Asie.

Délka: 14-17 cm.
Rozpětí: 24-29 cm.
Hmotnost: 18-27 g.

Zbarvený je jako s. velký (Dendrocopos major), ale vrch hlavy za nahnědle bílým čelem je červený, celý vrch těla černobíle pruhovaný, stejně tak i vrchní strana křídel. Spodina těla špinavě bílá, bez červené barvy, s podélnými tmavými skvrnami. Samice je zbarvena stejně až na absenci červené barvy na hlavě.

Obývá menší nebo řídké listnaté lesy, dále i lesy smíšené, lužní, břehové porosty a větší sady a parky. Hnízdí v dutinách stromů, které si sám vytesává, vzácně i v budkách. Od konce dubna do začátku června snáší většinou 5-6 vajec, sedí oba rodiče 11-12 dní. Po 18-24 dnech mláďata hnízdo opouštějí, 8-14 dní jsou poté ještě rodiči voděna v okolí. Nejvyšší známý věk je 6 let a 5 měsíců.
Potrava je téměř zcela živočišná, hlavně brouci, mravenci a dvoukřídlí. Pouze v zimě si potravu příležitostně obohacuje různými semeny, zalétá i na krmítka.

Zbarvením se podobá ostatním našim strakapoudům (Dendrocopos), je ale znatelně menší - velikost asi jako vrabec.

Viz taxonomie. V Evropě chybí pouze v nejsevernějších oblastech, rozšířen je po severní hranici lesa. V celém areálu se jedná o stálý druh, v mimohnízdním období se potuluje v nejbližším okolí hnízdišť. Evropská populace je považována za stabilní, čítá více než 450 tisíc párů.
V ČR je rozšířen v nížinách a pahorkatinách po celém území. Ve vyšších polohách je vzácný, i když v Krkonoších byl vyjímečně zjištěn až v 1150 m. n. m. Hnízdí u nás 2500-5000 párů.

V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie VU - druh zranitelný.