Apus apus pekinensis - od Íránu na východ a severně po Kazachstán, jihozápadní Mongolsko a severovýchodní Čína.
Apus apus apus - Evropa mimo nejsevernějších oblastí a na východ až po předešlou ssp.
Populace z Malé Asie, Kypru a Blízkého východu jsou většinou rovněž řazeny k ssp. apus.

Délka: 17-18,5 cm.
Rozpětí: 40-44 cm.
Hmotnost: 34-52 g.

Celý černý se světlejší skvrnou pod zobákem. Vrch těla má kovově nazelenalý, vrch křídel namodralý lesk. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.
Mláďata se podobají ad., ale peří mají bez lesku, světlá skvrna pod zobákem je rozsáhlejší a pera na čele, spdině těla a křídel a na vrchu těla mají světlejší okraje.

Původně obyvatel skal a dutých stromů. Během posledního století se stal převážně obyvatelem lidských sídlišť, včetně velkých měst.
Naši ptáci se ze zimovišť vracejí koncem dubna a v květnu. Hnízdo ze stébel, vláken, vlasů, žíní a pod. materiálů je umístěno v tmavých dutinách - u nás 90% na budovách, zbytek v budkách, ve skalách a v dutinách stromů. Hnízdní materiál ptáci slepují slinami, které na vzduchu tuhnou a hnízda jsou proto většinou pevně přilepena k podkladu. V květnu a červnu snáší 2-3(1-4)vejce, sedí oba rodiče 18-20 dní. Vývoj mláďat je velice pomalý, na hnízdě zůstávají 42-43 dní, v případě špatného počasí se vzhledem k tomu, že mláďata můžou 1-2 týdny hladovět může protáhnout až na téměř dva měsíce. Odlet do zimovišť začíná už koncem července, poslední ptáci nás opouštějí v září, pozdější pozorování jsou vzácná. Pohlavně dospívají koncem 2. roku života, nejvyšší věk u kroužkovaného ptáka je 21 let.
Potravu tvoří výhradně členovci létající ve vzduchu, většinou do velikosti 10 mm, i když byly zjištěny i větší druhy - včely, vosy a vážky. Mláďata jsou krmena chuchvalci naloveného hmyzu slepenými slinami - obsahují 90-800(max.až 1500)jedinců.

V našich podmínkách je možná pouze záměna s rorýsem velkým (Tachymarptis melba) - ten je zřetelně větší a poněkud světlejší, spodek těla mimo ocasu a pásku přes hrdlo je bílý.

Viz taxonomie. Početnost v Evropě (více než 7 milionu párů) se mění jen málo, v posledních 100 letech se spíše zvyšuje. Přísně tažný druh, zimující v Africe jižně od rovníku.
U nás běžně rozšířený druh od nížin až po horské boudy nad hranicí lesa - max 1310 m.n.m. na Labské boudě. Naše populace se zdají zatím být stabilní, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 60-120 tisíc párů.