Do tohoto řádu patří asi 320 druhů menších až středně velkých druhů ptáků. Jak již sám název napovídá mají krátký u kořene měkký zobák. Nohy jsou krátké s delšími prsty. Chybí jim prachové peří. Dokáží dobře létat, při letu opeření vydává svištivý zvuk. Živí se hlavně rostlinnou potravou. Živočišná složka tvoří jen malou část. K měkkozobým se řadí i vyhubený dronte mauricijský, známý pod názvem "blboun nejapný". Někdy se k nim řadí i stepokurové, kteří připomínají menší kury. Žijí v Asii a Africe ve stepích, pouštích a polopouštích. V zajetí se chovají jen vzácně. Stepokurů známe 16 druhů. Holubovití jsou hojně rozšířenou skupinou. Holubi a hrdličky žijí na celém světě mimo polárních oblastí. Rozeznáváme dva typy. Semenožraví zástupci se chovají nejčastěji. Živí se převážně semeny, požírají i plody, zelené části rostlin a v menší míře bezobratlé živočichy. Plodožraví holubi pochází z tropů. Neradi hledají potravu na zemi. Mají krátkou trávicí trubici. Živí se různými bobulemi a plody. Dužninu stráví a semena odchází neporušená s trusem. Vodu pijí sáním, proto při pití nezaklání hlavu. Všichni holubovití mají zajímavý tok. Hnízda si staví na stromech, skalách, někdy i na zemi. Snáší obvykle dvě vejce. Hnízdí 2-4 krát ročně. Mláďata krmí zvláštní sýrovitou kaší, která se jim tvoří ve voleti. Mimo období rozmnožování se zdržují v hejnech.
U nás se vyskytují čtyři druhy: holub doupňák, holub hřivnáč, hrdlička divoká a hrdlička zahradní. Mnohé druhy jsou vzácné a některé byly vyhubené. Známý je případ holuba stěhovavého. Ještě v 19. století žil ve mnohamilionových hejnech. Nadměrný lov a ničení původních stanovišť mělo za následek vyhubení tohoto druhu. Poslední holub stěhovavý uhynul počátkem 20. století v zoo v Cincinnati.