Monotypický druh, někdy je jako ssp. uváděna sluka japonská (Scolopax mira)

Délka: 33-38 cm.
Rozpětí: 55-65 cm.
Hmotnost: 230-440 g.

Viditelně větší než bekasiny. Opeření je směsicí rezavohnědé, tmavohnědé, okrové a šedé barvy. Na temeni hlavy a v týlu má příčné černé pruhy. V letu rezavohnědý kostřec a ocas, na něm tmavá páska, konce rýdovacích per světlejší.

Hnízdí jednotlivě, hlavně ve vlhčích listnatých nebo smíšených lesích. Samice jsou patrně polyandrické. Hnízdo bývá umístěno většinou na sušším místě u paty stromu nebo pod podrostem. Od poloviny března samice snáší 4 (2 - 5) vejce a sama na nich 20 - 21 dní sedí. Ihned po vylíhnutí matka mláďata z hnízda odvádí. Dokáže i už větší mláďata přenášet v letu, nohama přitisklá k břichu, méně často uchopením mezi prsty nebo přitisknuté zobákem k hrudi. Zejména malá mláďata a snad i vejce dovede přenést i v zobáku. Menší část samic od května hnízdí podruhé. Nejvyšší prokázaný věk je více než 20 let.
Hlavní složkou potravy jsou červi, dále hmyz, mnohonožky, pavouci a sladkovodní měkkýši a korýši. V menší míře požírá i semena rostlin.

Vyskytuje se téměř v celé Evropě mimo severovýchodu a jihovýchodu kontinentu, dále širokým pruhem středem Asie až po východní pobřeží a Japonsko. Jedná se o převážně tažný druh, zimující v západní Evropě, Středomoří a na Blízkém východě. Asijské populace zimují na jihu kontinentu po Filipíny.
U nás pravidelně hnízdí, častěji v pahorkatinách a horách, kde vystupuje až do více než 1100 m. n. m. V letech 1985-89 byl počet hnízdících párů odhadnut na 1500-3000. Přes naše území i početně protahuje, výrazně silnější bývá jarní tah. Mimořádně někteří jedinci zimují i u nás.

Tradiční lovný pták. Nejvyšší úlovky byly kolem roku 1935 - v ČR až přes 11000 kusů ročně. V současnosti se loví desítky, max několik set kusů za rok.