Galliformes patří mezi nejprimitivnější zástupce nadřádu Neognathae. Nejstarší fosilní nálezy se objevují v eocénu, pocházejí z Francie a Severní Ameriky (Gallinuloididae).
Některými autory jsou děleni pouze na 2 podřády - Craci (hokovití a tabonovití) a Phasiani. V některých systémech je dokonce první z podřádů hodnocen jako samostatný řád Craciformes.

Mnoho druhů je chováno ve volierách, nebo patří mezi lovnou zvěř.
Několik druhů bylo domestikováno-zhruba před 5200 lety byl v indii zdomácněn kur bankivský (Gallus gallus), do Evropy se dostal asi v 5. století př. n. l.
Pravděpodobně ve starém Kartágu a v Egyptě byla domestikována perlička kropenatá (Numida meleagris), v posledních letech se chovají i některé druhy křepelek.

Tato rozsáhlá skupina ptáků se svými témeř 300 druhy má velký význam. Někteří byli zdomestikování a patří mezi nejdůležitější domácí zvířata. Jsou to zejména kur domácí, krocan, křepelka japonská a perlička. Lovecký význam mají bažanti, tetřevi, tetřívci, koroptve a křepelky. Některé druhy jsou však dnes již ohrožené a proto jsou chráněné. V neposlední řadě se celá řada druhů chová jen pro potěšení. Mnoho druhů exotických bažantů, křepelek, křepelů, pávi a další jsou ozdobou voliér chovatelů těchto ptáků. Většinou je u nich vyvinuta pohlavní dvojtvárnost. Samci jsou obvykle nápadně vybarvení, mívají různé výrůstky na kůži. Samice bývají většinou nenápadně zbarvené. Stačí jen srovnat bažantího kohouta se slepicí, nebo velmi výrazný pohlavní dimorfismus mezi pávem a pávicí. Také rozdíl mezi slepicí a kohoutem je na první pohled patrný. Na vejcích sedí většinou na zemi, kde si vytvoří mělký důlek. Snáší větší počet vajec. Mláďata jsou po vylíhnutí zcela vyvinutá a samostatná. Vodí je pouze samice, která je chrání až do osamostatnění.

U většiny druhů se jedná o středně až značně velké ptáky. Mají poměrně malou hlavu s krátkým a silným zobákem, horní hákovitě zakončená čelist mírně přesahuje dolní. Vyznačují se krátkou silnou nohou, běhák je zpředu kryt dvěma řadami štítků, na zadní straně jsou štítky drobné, u mnoha druhů je vyvinuta rohovitá ostruha. U tetřevů je běhák hustě opeřený, u bělokurů krátké peří pokrývá i prsty. Prsty jsou zakončeny silnými tupými drápy.
Opeření je husté, dolní část praporu pera je poloprachová. Prachové peří vyrůstá pouze na nažinách a je málo vyvinuté. U velkého počtu druhů jsou u samců výrazná ozdobná pera uplatňující se při toku-může se jednat o ocasní krovky, rýdovací pera, prodloužené peří na krku nebo pera tvoří korunku na hlavě. U mnoha druhů je výrazná pohlavní dvojtvárnost, samci bývají velice pestře zbarveni, často mívají části kůže na hlavě nebo na krku neopeřené a výrazně zbarvené. Ručních letek mají 10,počet rýdovacích per je různý-od 8 po 32, u většiny druhů 12-24. Krátká zakulacená křídla umožňují sice málo obratný, ale rychlý let. Pelichají 1x ročně po vyhnízdění, vyjímku tvoří bělokurové, kde se uvádějí až 4 pelichání ročně.
Většina druhů žije v typické polygamii. Tok je nápadný, samci se hlasitě ozývají a zaujímají nápadné postoje. Většina druhů hnízdí na zemi v důlku ukrytém ve vegetaci, hokovití hnízdí na stromech, u ptáků zcela ojedinělý způsob inkubace mají taboni. Ti shrabávají listí a zeminu na kupy o průměru až několik metrů, samice do tohoto tlejícího materiálu snáší vejce a samci odhrabáváním nebo přihrabáváním regulují teplotu v hnízdech. Až na hokovité jsou snůšky početné, hnízdí jednou ročně. Na vejcích sedí pouze samice, mláďata jsou typicky nekrmivá, brzo po vylíhnutí jsou dobře pohyblivá. Letky jim obvykle vyrůstají už v prvním týdnu života a velice brzo létají, mláďata tabonů dokonce takřka hned po vylíhnutí jsou schopna popolétnout.
Potrava je z větší části rostlinná, je ale běžně doplňována drobnými živočichy.
Mimo Antarktidu obývají všechny kontinenty, nejvíce druhů žije v Asii.