Monotypický druh.

Délka: 40-47 cm.
Rozpětí: 65-72 cm.
Hmotnost: 340-1400 g.

Vejce (prům hodnoty pro ČR).
Výška x šířka: 59x41,5 mm.
Hmotnost: 52 g.

Samec je uhlově černý s bílými boky a tmavým hřbetem, v týle splývavá chocholka. Samice je tmavohnědá, chocholka je jen naznačena, u kořene zobáku může bít bílá skvrnka. Samec v prostém šatu je podobný samici, ale je tmavší. V letu v křídle vždy nápadný bílý podélný pruh.

Hnízdo bývá většinou v bažinatých porostech bezprostředně obklopených vodou. V květnu a červnu snáší 5-20 vajec, ve hnízdech s vyššími snůškami se pravděpodobně jedná o vejce od dvou samic (jsou známy případy, kdy seděly 2 samice na jednom hnízdě). V hnízdech chocholačky jsou často i vejce p. velkého (Aythya ferina), naopak někdy chocholačky snášejí svá vejce do hnízd jiných druhů kachen. Na vejcích sedí pouze samice kolem 25 dní, po vylíhnutí jsou mláďata do 12 hodin odvedena na vodu. Vzletnosti dosahují přibližně ve stáří 7 týdnů, pohlavně dospívají v následujícím roce.
Potrava převažuje živočišná, hlavně měkkýši, dále hmyz a jeho larvy, korýši a dosti běžnou potravou jsou i malé ryby. V rostlinné potravě převažují semena a malé plody, méně časté jsou zelené části rostlin. Mláďata se živí téměř výhradně potravou živočišnou, rovněž převažují měkkýši - až ze 70%.

Podobný poláku kaholce (Aythya marila). Samec ve svatebním šatu se odlišuje černým hřbetem (u p. kaholky našedlý). Samice p. kaholky má u zobáku bílou skvrnu větší. Ve všech šatech se odlišuje chocholkou (u p.kaholky chybí), p. kaholka je větší, má delší a mohutnější zobák.

Hnízdí v celé severnější části Eurasie od Islandu po Kamčatku. Od poloviny 19. století se areál druhu šíří k západu a jihu. V Evropě hnízdí přes 730 tisíc párů, vzhledem k poklesu stavů z konce tisíciletí je populace hodnocena jako ubývající. Částečně tažný druh zimující v západní Evropě, ve Středomoří včetně severní Afriky a v jižní a východní Asii.
U nás hnízdí od nížin až po více než 100 m.n.m., četně protahuje a pravidelně přezimuje. První hnízdění v ČR bylo doloženo v roce 1914 na rybnících u Náměště n. Oslavou. Další šíření proběhlo až v letech 1931-41, kdy se druh usadil v jižních a jihozápadních Čechách, na Mladoboleslavsku a Nymbursku. Kolem roku 1955 šíření pokračovalo na Moravě, vrcholu početnost dosáhla mezi lety 1970-80, kdy se v některých oblastech republiky chocholačka stala nejhojnějším druhem kachny. Po tomto období se stavy začaly snižovat, což trvá do současnosti. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 12-24 tisíc párů, což je snížení stavů oproti roku 1989 o minimálně 20%.

Je řazena mezi zvěř, spolu s p. velkým se po kachně divoké dělí o 2-3 místo v počtu úlovků.