Monotypický druh.

Patří k menším zástupcům vrubozobých. Dosahuje hmotnosti do půl kilogramu.

Samec je velmi krásně zbarvený, proto se stala častým předmětem chovu v zoologických zahradách i v soukromých chovech. Nejkrásnějšího vybarvení dosahují v období toku. Naproti tomu má samička celkově nenápadné hnědavé zbarvení.

Kachnička mandarínská žije v Asii na Dálném Východě, Číně, Japonsku a Tchaj-Wanu. Byla také uměle vysazena na Britských ostrovech. Několikrát byli jedinci uprchlí z chovů zastiženi ve volné přírodě i u nás.

Obývá lesnatá a křovinatá území v okolí jezer, řek a tůní na úpatí hor i v nížinách. Nevyhýbá se ani lidským sídlištím. Vlivem lovu a změn v životním prostředí se její stavy v přírodě značně snížily. Proto je v některých státech chráněna.
Samice vyhledává přirozené dutiny ve starých stromech. Někdy bývají hnízda i několik metrů nad zemí. Na zemi hnízdí jen vzácně. Živí se drobnými vodními živočichy, rybkami, zelenými částmi a semeny rostlin.

V zoologických zahradách bývá častým zástupcem na rybníčcích s vodními ptáky. Může se zde chovat celoročně. Naše zima jim příliš nevadí. Vhodné je udržovat nezamrzlou vodní hladinu. K toku dochází v jarních měsících, nejčastěji v dubnu a květnu. Na hnízdění samičce nabídneme dřevěné budky. Ty se zavěsí na keře nebo stromy do výšky 1,5-2,5 metru. Ptákům, kteří mají zastřižená křídla musíme umístit k budce vhodnou větev. Samice snáší 9-12 vajec. Mláďata se líhnou za čtyři týdny. Káčata po vylíhnutí následují matku a sama vyskáčou z budky. Kachničky mandarínské se krmí zrninami, zelenými částmi rostlin, míchanicí z mleté zeleniny, rýže, šrotů, tvarohu a vařených vajec. Na rozdíl od hus vyžadují vyšší podíl živočišných bílkovin v krmné dávce. Mláďata jsou na tuto složku potravy ještě náročnější. Ve zvýšené míře se jim podává míchanice, hmyz, sušení vodní korýši, mravenčí kukly a okřehek.