Jedná se o starobylou skupinu ptáků, která se diferenciovala koncem druhohor a rozvíjela se v ranných třetihorách. Zástupci dosud žijících rodů Cygnus, Anser, Anas a Aythya se vyskytovali již v miocénu. Za nejbližší příbuzné bývají považováni plameňáci (Phoenicopteriformes).
Kamišovití (Anhimidae) jsou některými autory vyčleňováni do samostatného řádu Anhimiformes.

Velká část druhů je lovena pro maso,u kajek je místy až průmyslově sbíráno prachové peří z hnízd,které je využíváno jako izolující materiál do spacích pytlů.Na celém světě bylo úspěšně domestikováno několik druhů hus a kachen.Značně netradičně bývá v některých oblastech výskytu využívána čája obojková(Chauna torquata)-díky velké ostražitosti upozorní na vetřelce a je chována jako "hlídací pes".
Při větších koncentracích-u nás např.zimující husy-můžou některé druhy představovat problémy pro zemědělství.

Vrubozobí jsou rozšíření ve 150 druzích po celém světě. Jsou přizpůsobeni k životu na vodě. Krátké nohy jsou posunuty ke konci těla a tři prsty mají plovací blánu. Velmi dobře plavou a potápí se. Pod vodou vydrží i několik minut. Zvláštně utvářený zobák dal název celému řádu. Na okrajích je jemně vroubkovaný. Vroubky na horní i dolní čelisti zapadají do sebe. Na špičce má rohovitou destičku. Zobák je dokonalým orgánem na procezování vody. Z ní získávají rostlinnou i živočišnou potravu. Ne všechny druhy se však takto živí. U hus tvoří hlavní složku potravy tráva, kterou spásají. Peří je husté se silnou vrstvou prachu. Proti vodě je odolné díky stálému promašťování výměškem kostrčních žláz. Zvláštní je způsob pelichání, kdy jim vypadají všechny letky najednou a než jim dorostou nové nemohou vůbec létat. Samci mají vyvinutý penis. Páří se na vodě. Hnízdí v okolí vod, v norách, na skalách i v dutinách stromů. Hnízdo tvoří hromádka nahrabaného materiálu. Hnízdní kotlinka je vystlaná prachovým peřím, které si samice vytrhávají z břicha. Mláďata jsou nekrmivého typu a od prvního dne života se živí sama a rodiče jim potravu nevyhledávají. Od prvních dnů jsou schopná plavat a dokonce se potápět.
Rozdělují se na dvě čeledi. Kamišovití žijí ve třech druzích v okolí vod v Jižní Americe. Nejčastěji chovaným zástupcem je čája chocholatá. Kachnovití jsou rozšíření v mnoha druzích po celém světě.

Ptáci střední až značné velikosti. Mezi nejmenší patří čírka obecná (Anas crecca) o hmotnosti od 0,3 kg a rozpětí 0,6 m, největším druhem je labuť velká (Cygnus olor) s hmotností až přes 15 kg a rozpětím 2,5 m.
Vyznačují se protáhlým krkem, hlava je z boků zploštělá. Zobák je krytý měkkou kůží, u konce hustě vystlán hmatovými tělísky, na špici má rohovinovou ploténku-nehet. Při okrajích zobáku se nacházejí rohovinové výrůstky. U druhů živících se planktonem jsou tenké, velice husté a vysoké, u býložravých druhů mají podobu zoubkovitých útvarů, u rybožravých druhů jsou přeměněny na ostré zubovité útvary. U některých druhů je u kořene zobáku výrazný masitý hrbol.
Nohy vrobozobých (mimo kamišovitých-Anhimidae) jsou typické plovavé končetiny. Tři přední prsty jsou spojeny širokou plovací blánou, mají poměrně krátký běhák a dlouhý bérec. Zvláště u potápivých druhů jsou posunuty k zádi těla, což ztěžuje chůzi po zemi.
Obrysové peří je husté a přiléhavé, pod ním je hustý porost prachového peří. Opeření je potíráno tukovým sekretem z kostrční žlázy, což zamezuje jeho smáčení. Křídla jsou středně dlouhá, umožňují u některých druhů i velice rychlý let-u čírek až 100 km/h, mimo kamišovitých (Anhimidea) však neumožňují plachtění. Ručních letek je 10-11,rýdovacích per 12-24,ocas je u většiny druhů krátký. Mláďata se rodí pokryta hustým prachovým peřím, to postupně ztrácejí ve věku 3-5 týdnů. Husy pelichají 1x ročně, ostatní 2x, mimo husovce strakatého (Anseranas semipalmata) a kamišovitých (Anhimidae) při pelichání vypadávají všechny letky současně, což na nějaký čas omezuje schopnost letu. U hus a labutí jsou samci a samice zbarveni stejně, u kachen jsou samci daleko pestřejší.
Převážná většina druhů je obyvateli nejrůznějších vodních prostředí, výhradně suchozemskými druhy jsou pouze husa kuří (Cereopsis novaehollandiae) a berneška havajská (Branta sandvicensis). Dosti počerné snůšky (i více než 15 vajec) jsou snášeny do hnízd umístěných na zemi v porostech kolem vody, některé druhy hnízdí ve stromových dutinách nebo v zemních norách. Na vejcích sedí pouze samice, u kachen se i sama stará o mláďata, u hus a labutí pečují o mladé oba rodiče. Mláďata patří k nekrmivému typu, rodí se velice vyvinutá. Je pro ně typický imprinting (vtištění), což znamená, že prvního tvora viděného po vyklubání z vajec považují za rodiče.
U hus a bernešek je potrava čistě rostlinná, u labutí bývá v malé míře požívána i potrava živočišná. Kachny se živí smíšenou potravou, u rodu Anas převažuje složka rostlinná, u rodu Aythya živočišná-hlavně měkkýši, červi a larvy hmyzu. Kajky, turpani a hoholky jsou čistě masožravé, loví hlavně měkkýše a korýše, u morčáků jsou téměř výhradní potravou ryby.
Zástupci řádu se vyskytují na celém světě včetně polárních oblastí. Druhy hnízdící v chladných oblastech na zimu migrují do příhodnějších míst, většinou vyhledávají jen nejbližší nezamrzající vodní plochy. Druhy hnízdící v tropech se často přesunují mezi oblastmi s dobou sucha a dobou dešťů.