Egretta garzetta garzetta - jižní Evropa (zhruba po 50. st.s.š.), jihozápadní (ostrůvkovitě) a jižní Asie.
Egretta garzetta nigripes - Filipíny, Indonésie, sever a východ Austrálie.


Dříve byly za poddruhy tohoto druhu považovány:
Egretta garzetta gularis (Bosc, 1792) - nyní Egretta gularis gularis.
Egretta garzetta schistacea (Hemprich et Ehrenberg, 1828) - nyní Egretta gularis schistacea.
Egretta garzetta dimorpha Hartert, 1914 - nyní samostatný druh Egretta dimorpha.
Egretta garzetta immaculata (Gould, 1846) - nyní sloučena s Egretta garzetta nigripes

Délka: 55-65 cm.
Rozpětí: 88-106 cm.
Hmotnost: 280-614 g.

Celá čistě bílá, ve svatebním šatě na hlavě 2 až 3 dlouhá pera, delší pera má i na zádech. Zobák černý, u kořene namodralý, nohy černé se zelenožlutýmy prsty. Zhruba poloviční velikost oproti v. bílé (Egretta alba).

Africké ssp. se často vyskytují v tmavé morfě, kdy jsou celé tmavošedé s bílou obličejovou částí a hrdlem.

Hnízdí v koloniích v okolí rybníků, většinou společně s ostatními druhy volavkovitých ptáků, někdy i v koloniích havranů nebo dravců. Většina hnízd je postavena na stromech, někdy vyhnízdí i na nižších keřích nebo i na slehlém rákosí. Od května snáší 3-6 vajec, sedí 22-23 dní, větší část času samice. Mláďata brzo opouštějí hnízdo a pohybují se v okolních větvích, pro potravu se ale vracejí zpět. Po asi 30 dnech opouštějí hnízdo definitivně, vzletná jsou za dalších 10-15 dní. Pohlavní dospělosti dosahují už v 1. roce života.
Potrava je výhradně živočišná - malé ryby, žáby, ještěrky, savci, ptáci, červi, korýši, měkkýši a hmyz. Potravu loví při chůzi po mělčinách.

Viz taxonomie. V Evropě se početnost v 19. století silně snížila. V důsledku přísné ochrany se v průběhu 20. století pokles podařilo zastavit a začal se opět i rozšiřovat areál druhu. Na konci století je populace považována za stabilní, na území Evropy hnízdí asi 94 tisíc párů. Evropští ptáci jsou tažní, zimují převážně v Africe a jižní Asii.
Do ČR nepravidelně zalétá a vzácně hnízdí. První zprávy o zahnízdění pocházejí z druhé poloviny 19. století. I v průběhu dalších let byly v. stříbřité pozorovány na několika místech v hnízdní době, další zpráva nasvědčující hnízdění je až z roku 1983 z Lednice na jižní Moravě. Na stejné lokalitě bylo nalezeno hnízdo s mláďaty opět v roce 1988. Pravidelně u nás hnízdí od roku 1997, kdy zahnízdily 4 páry na Zlivském rybníku na Českobudějovicku, na stejném místě nebo v okolí hnízdí i v současnosti. Druhou oblastí kde je doloženo nepravidelné hnízdění zůstává Zámecký rybník v Lednici. V letech 2001-03 u nás hízdilo do 4 párů.

V Červeném seznamu ČR je v kategorii CR - kriticky ohrožený druh.