Od našich ostatních blánatek se liší téměř dvojnásobnou velikostí (4,7–6,0 mm), bezbarvou, průsvitnou zadní částí polokrovek (tzv. membránou) a růžově zbarvenou střední částí polokrovek (tzv. koriem). Membrána se u živých jedinců silně leskne, takže agregace jedinců na kmenech stromů jsou již zdálky nápadné jejich stříbrnými odlesky („prasátky“). Hlava, štít, štítek a celá tykadla jsou černá, báze zadečku je červená a 1. tykadlový článek přesahuje přední okraj hlavy (tzv. klypeus) třetinou svojí délky.

V podmínkách střední Evropy se tento druh vyvíjí na lípě malolisté (Tilia cordata), naopak se vyhýbá lípě velkolisté (T. platyphyllos). Ve Středomoří se vyvíjí i na různých druzích slézů a ibišků (Malvaceae), v našich podmínkách to však dosud nebylo potvrzeno. Od konce srpna do května jedinci tohoto druhu vytvářejí často až masové agregace na kmenech stromů (obvykle lip), kde přezimují. Tato doba je nejlepší pro monitorování jejího výskytu. V letním období se blánatky zdržují většinou vysoko v korunách stromů.

Druh původní v západním Středomoří (Maroko, Alžírsko, Tunisko, Kanárské ostrovy, Madeira, Portugalsko, Španělsko (včetně Baleárských ostrovů), jižní Francie (včetně Korsiky), Itálie (včetně Sicílie, Sardínie a některých malých ostrovů), Malta, Švýcarsko: kanton Ticino, Slovinsko, dalmatské pobřeží Chorvatska). Po roce 1980 se b. lipová začala šířit na sever a na východ. Postupně byly zjištěny v Černé Hoře, Maďarsku, Slovensku, Srbsku, Bulharsku, severní Francii, Rakousku, severním Švýcarsku, Německu, ČR a Rumunsku (údaje z dalších zemí vítány). V ČR byla poprvé nalezena v roce 2004 v Brně a dodnes byla zaznamenánana na řadě lokalit v panonské oblasti jižní Moravy.

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.