Trávicí tekutina uvnitř láčky obsahuje enzym na štěpení chitinu, z něhož má většina hmyzu vytvořen pevný krunýř. Enzym je schopen rozkládat živočišné bílkoviny a obsahuje konzervační látku, která uchovává kořist v původní podobě, dokud ji rostlina nezpracuje. Láčka je touto trávicí tekutinou naplněna minimálně do jedné třetiny. Kořistí se stává většinou hmyz, ale též drobní obratlovci, hlodavci, ještěrky či žabky.

Některé druhy hmyzu však žijí s rostlinou v symbioze. Např. pavouk druhu Misumenops nepenthicola si spřádá lehkou pavučinu těsně pod obústím láčky, což mu dovoluje pohybovat se po kluzkých stěnách. Při vyrušení skočí do tekutiny na dně, kde zůstává, dokud není návrat do pavučiny bezpečný. Rovněž larvy komárů a moskytů obývají tekutinu v láčce, díky své odolnosti vůči kyselému roztoku trávicí tekutiny a trávicím enzymům. Mravenci druhu Camponotus schmitzi hnízdí v dutých úponkách rostliny a loví larvy komárů ponořením se do tekutiny v láčce, ve které larvy žijí. Též žabka druhu Microhyla nepenthicola o velikosti hrášku, nejmenší obojživelník Starého světa, žije s Nepenthes v přátelském soužití. Klade svá vajíčka po stranách láčky a pulci pak rostou v tekutině nahromaděné v dutině gravitační pasti.

Místní domorodé obyvatelstvo využívá tento botanický druh jako rostlinu léčivou, například odvar z lodyh či kořenů při léčbě horeček, infekci močových cest, vysokého krevního tlaku, úplavice či k utišení bolesti břicha. Trávicí tekutina z neotevřené láčky se užívá jako oční kapky či vlasový olej.

Řecké slůvko „Nepenthes“- „Nápoj tišící žal“, si zapůjčil Carl Linné z Homérovy Odyssei a věnoval je tomuto unikátnímu rodu.