Dospělci mají černé hustě chlupaté tělo, u samců zakončené klíšťkami sloužícími k přidržování samice při kopulaci. Charakteristická jsou pro ně nápadně dlouhá niťovitá tykadla zakončená zploštělými paličkami. Rozpětí křídel bývá 4–6 cm, jsou částečně bezbarvá, se žlutými a hnědočernými skvrnami. Křídla ploskoroha pestrého jsou pestřejší, na předních má dva páry hnědočerných skvrn (u ploskoroha žlutého jsou bezbarvá, se žlutou bází), zadní křídla jsou žlutá a hnědočerná (u ploskoroha žlutého jsou částečně bezbarvá).

Dospělce lze spatřit především na přelomu jara a léta - (květen–) červen–červenec (–září). Zatímco ostatní naši zástupci síťokřídlého hmyzu jsou aktivní v noci (jsou tzv. nokturnální), ploskorozi poletují jen za slunečných dnů. Jinak odpočívají na vegetaci se střechovitě složenými křídly. Vyznačují se klikatým třepotavým letem, během něhož dochází jak k lovu potravy tvořené hmyzem, tak k námluvám. Poté co samec zachytí samici, padají společně do trávy, kde dochází k samotné kopulaci. Vajíčka ploskorohů jsou oválná, 2 mm dlouhá, červenavá, na rozdíl od zlatooček bez stopek. Samice je kladou v množství 40–50 ve dvou řadách na rostliny v nízké vegetaci.

Z nich se líhnou larvy velice podobné larvám mravkolvů. Stejně jako larvy mravkolvů mají pohyblivou hlavu vyzbrojenou protaženými „kusadly” (ve skutečnosti dutý orgán tvořený srostlými kusadly a čelistmi) na vnitřní straně se 3 zuby. Od larev mravkolvů se liší především přítomností bradavkovitých obrvených výběžků po stranách každého hrudního a zadečkového článku, výrazně širší hlavou a kratšími předními páry nohou. Na povrch těla si přilepují kousky detritu a exkrementy a tak se maskují proti predátorům. Žijí volně na povrchu půdy. Zde s široce rozevřenými ústními orgány nehybně číhají na kořist. Mají velice krátké nohy a tak jsou minimálně pohyblivé. Opakovaně jsem na ně narazil pod plochými kameny. Vyplašené larvičky se snažily chůzí pozpátku, podobně, jak to dělají larvy mravkolvů, dostat do nějaké škvíry, která by jim poskytla přechodné útočiště. Jejich kořistí se stávají různí členovci pohybující se v jejich prostředí. V zajetí jsem pozoroval, že jsou schopny ulovit i s nimi srovnatelně velkou kořist. Larvy ploskorohů tráví kořist stejně jako pavouci mimotělně. Znamená to, že nejprve do kořisti vpustí dutými ústními orgány trávicí šťávy, dají enzymům dostatečný čas na natrávení tkání a poté se zakusují postupně do všech částí těla kořisti a vysávají z nich ztekucený obsah. Larva dvakrát přezimuje, třetí larvální instar si na jaře vytvoří na vybrané rostlině nevysoko od země kulovitý zámotek z detritu, ve kterém se zakuklí. Asi po třech týdnech se z něho vylíhne dospělec.

Ploskoroh žlutý (Libelloides coccajus), viz popis a rozšíření obou druhů.

Ploskoroh pestrý se vyskytuje především v jihovýchodní Evropě a jihozápadní Asii. Ve střední Evropě tedy představuje kontinentální prvek, který má v České republice severozápadní hranici svého rozšíření.

U nás se ploskoroh pestrý vyskytuje ve dvou oddělených oblastech českého a panonského termofytika, tedy ve středních Čechách a na jižní Moravě. V Čechách je opakovaně nalézán především v Českém krasu a okolí a v údolích Vltavy a jejích přítoků v okolí Prahy (např. Podbabské skály, Prokopské údolí, Radotínské údolí). Na jižní Moravě je znám z Pálavy a okolí, Podyjí, údolí Jihlavy, Oslavy a Rokytné, Bzeneckých písků, Bílých Karpat a ze Ždánického lesa. Pochybný je údaj z lokality Nové sádky u Třeboně, kde se dnes pro ploskorohy nenacházejí vhodné biotopy.

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.