Plodnice 3-11 cm v průměru, kulovitá, palicovitá až hruškovitá, často se sterilní až 30 cm dlouhou stopkou, která je dole rozvětvené a ponořená v zemi.
Okrovka je hladká až hrbolkatá, zprvu okrově žlutavá, později tmavohnědá a velmi křehká.
Tetřich tuhý, šťavnatý, na řezu jsou u mladých plodnic vidět bělavě žluté až žluté pecičky různého tvaru, které se později mění ve výtrusný prach.
Výtrusný prach je barvy čokoládové až černohnědé, Výtrusy kulovité, hnědé, ostnité, velikost 9-12 µm.

Výskyt květen až říjen, vzácně jednotlivě, ale častěji hromadně, na výslunných místech. Upřednostňuje písčité nevápenaté půdy někdy i ruderální v borových lesích. Najdeme jej však i v lesích smíšených.

Jedlý.

Měcháč písečný kyjovitý (Pisolithus arrhizus f. clavatus) – u tohoto měcháče není vyvinuta podzemní kořenující část. Je taktéž jedlý.
Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum), který je menší a nemá hráškově komůrkatý tetřich a je jedovatý.
Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) který je na povrchu hrubě políčkovitě bradavkatý a místo třeně má jen svazek provázkového mycelia. Je též jedovatý.

Do pokrmů dáváme tak nejvíce 2 plátky. Někdy se používá jako náhražka lanýžů do uzenin. Dříve se používal v barvířství k barvení kůží. Má dosti forem ve kterých jej můžeme najít. Tyto se liší velikostí, tvarem plodnic a i délkou sterilní části. Velký význam má i tím, že zvyšuje schopnost hostitelských dřevin ve větší míře odolávat kyselým dešťům tak že brání pronikání uvolňujících se kovových prvků jak je hliník, zinek, měď apod., které jsou na haldách hlušiny, do kořenů jedlí a borovic. Je to mykorhizní druh s borovicí.