Plodnice 3-15cm v průměru, nepravidelně kulovité až elipsoidní, tvrdá, těžká, k substrátu přirostlá svazečkem myceliových provázků. Na řezu ledvinovitá, zejména na temeni bradavčitě rozpukaná. Barvy slámově až okrově žluté, někdy i žlutozelené.
Okrovka 0,15-0,5 cm silná, ztuha kožovitá, v dospělosti rozpukává v hrubé šupiny až políčkovité bradavky. Na spodu je hladká. Barvu má nejdříve nažloutlou nebo špinavě bílou, později je špinavě žlutohnědě okrová. Po dozrání nahoře nepravidelně puká.
Tetřich je v mládí bílý a tuhý, časem se zabarvuje do žlutavě bílé až zelenavé barvy, v čase dozrávání jde barva od nafialovělé do makově modré a závěrem přechází do kašovité černé hmoty. Po dozrání se rozpadne v tmavě zelený až černý prach, který uniká puklým otvorem.
Výtrusný prach je olivově hnědý, výtrusy kulovité, ostnité, barvy černohnědé, velikosti 7-15 µm.

Výskyt červenec až listopad, chudší písčité a kamenité půdy, vřesoviště, křoviny, akátové lesíky, kamenité stráně, pískovnách, starých lomech, převážně však přirozené borové porosty a jehličnaté lesy, tam kde je nevápenatá půda. Najdeme jej i v písečnatých březinách nebo v buko-dubových lesích. Upřednostňuje kyselé písčité půdy a borovice. Dále se s ní můžeme setkat i mimo les a to v brambořištích, na hrázích rybníků, v zahradách i parcích.

Jedovatý.

Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) se liší tím, že na spodu má výraznou sterilní bázi připomínající krátký třeň a tenkou okrovku. Je jedovatý.

Ve větším množství působí nepříjemné otravy s gastroenteritickým syndromem. V malém množství lze jej použít jak houbové koření, což se nedoporučuje, protože by mohl způsobit nepříjemné zažívací potíže. Je to mykorhizní houba. Parazituje na něm hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus). Citrinum znamená „citrónově žlutý“.