Klobouk 3 -10 cm v průměru vejčitý, zvoncovitý až široce kuželovitý, s tupým, hnědým hrbolkem uprostřed, téměř hladký, směrem k okraji však v dospělosti zůstávají zbytky třepení. Barvy okrové až černavě hnědé, směrem k okraji na krémovém podkladě je okrově vločkatý až hnědě vlnatě šupinkatý.
Lupeny husté, břichaté, rozličné výšky, lehce vyklenuté, volné, bílé někdy až krémové. Otlačením hnědnoucí.
Prsten nevýrazný, vločkatý, často chybí.
Třeň 4 - 12 cm vysoký, 0,3 - 1 cm tlustý, válcovitý s kyjovitou bází, vylomitelný, křehký a lámavý, rourkovitě dutý, vatovitě vláknitý až vatovitě pásovaný, nad prstenem hladký. V mládí bělavý, později až okrově žlutý až světle hnědý.
Dužnina bělavá, měkká chuť nasládlá, vůně lehce ovocná, někdy však silně kořenně houbová ale i pestřecová až nepříjemně štiplavá.
Výtrusný prach bílý až krémový, výtrusy hladké, bezbarvé, podlouhle vřetenovité, velikost 12-19 x 5-6,5 µm.

Výskyt srpen až říjen v druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách dosti hojně, jednotlivě nebo ve skupinách v opadu listnatých i jehličnatých lesů, obvykle tam, kde jsou živnější půdy. Upřednostňuje ale vápenité hlinité až jílovité půdy. Najdeme ji též v zahradách a parcích. Např. v Petřínských sadech v Praze.

Nejedlá.

Bedla nažloutlá (Lepiota magnispora) která má nažloutlou plachtičku a při sušeni se ve třeni zbarvuje do šafránově ohnivě oranžové barvy, na klobouku má na okrovém podkladě živě žluté až hnědnoucí šupiny a třeň je barvy žlutookrové. Je nejedlá.
Bedla ohňopochvová (Lepiota ignivolvata), která při otlačení ve spodní části třeně červená a je nejedlá.

Je pěkná, poznatelná podle nápadně vlnatého klobouku. Velmi často bývají bedly s ostrými kuželovitými šupinami řazeny do rodu Echinoderma. Ve starší literatuře je uváděna jako jedlá.