Klobouk 6-12 cm v průměru, dosti masitý, v mládí kuželovitě zvoncovitý, později sklenutý, ve stáří často plochý, uprostřed s hrbolem. V mládí je obalený bílou plachetkou, později je lysý nebo pokrytý útržky plachetky. Barvy jsou značně proměnlivé, od olivově zelené až okrově šedá na středu většinou hnědé. Od mládí má okraj až do poloviny hřebenitě rýhovaný a světlejší.
Lupeny bílé, husté u třeně volné, ostří je hladké a k okrají tmavěji šedě zbarvené.
Třeň 5 - 20 cm vysoký 0,5 – 2 cm tlustý, v mládí plný, ke staru dutý světle šedohnědý nebo se žlutavými skvrnami, jakoby žíhaný, směrem nahoru ztenčený, k bázi ztlustlý, s hlubokou v půdě položenou cípatou pochvou, která po poranění červená a někdy ji tvoří pouze fragmenty.
Dužnina bílá, tenká, na středu silnější, vodnatá, křehká a neměnná. Chuť příjemná, bez vůně.
Výtrusný prach bílý., výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní. Velikost výtrusů je 11-16 x 9,5-13 µm.

Výskyt červen až říjen jehličnaté ale i listnaté lesy, jednotlivě nebo ve skupinách, zejména pod borovicemi, smrky, jedlemi a buky. Upřednostňuje horské polohy, přirozené smrčiny a kosodřevinu.

Jedlá.

Muchomůrka blanitá (Amanita submembranacea var. submembranacea) která má výrazněji rýhovaný klobnouk a vždy na něm má zbytky plachetky. Je nejedlá.

Byla sbírána v několika exemplářích i ve Vysokých Tatrách v okolí Skalnatého plesa. Je považována za jednu z odrůd pošvatky obecné (Amanita vaginata). Je velmi chutná ale špatně se pro křehkost transportuje. Nedoporučuje se však její sběr, špatně upravená může způsobit žaludeční a střevní potíže.
Obsahuje hemolyziny, které rozpouštějí červené krvinky, vyžadují delší tepelnou úpravu a nehodí se k sušení.