CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

muchomůrka porfyrová
Amanita porphyria Alb. & Schwein.

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Agaricales - pečárkotvaré »  čeleď Amanitaceae - muchomůrkovité

Vědecká synonyma

Agaricus porphyreus (Alb. & Schwein.) Fr.
Agaricus recutitus Fr.
Amanita porphyrea (Alb. & Schw. ex Fr.) Schummel
Amanita recutita (Fr.) Gillet
Amanitina porphyria (Alb. & Schwein.) E.-J. Gilbert

Obrázky


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Klobouk 4 - 10 cm v průměru v mládí široce kuželovitý, později vyklenutý až plochý, hladký, pokrytý nepravidelnými šedohnědými bradavkami, okraj tupý, nerýhovaný. Jemně paprsčitě vláknitý a tence masitý. Ve stáří většinou olysalý, lesklý. Za vlhka mírně slizký. Barvy hedvábitě šedohnědé, šedofialové až červenohnědé, na středu tmavší.
Lupeny husté, nepříliš vysoké, měkké, polovolné až volné, bílé, břichatě vypouklé.
Prsten blanitý, splihlý, na svrchní straně rýhovaný a bělavý na spodní straně šedofialový. Ve stáří převislý a mizející.
Třeň 5 - 13 cm vysoký, 0,8 - 2 cm tlustý, válcovitý, nahoru zúžený, plný nebo vatovitě vycpaný, v dospělosti pak dutý, vláknitý, na bázi s mohutnou kulovitou hlízou, která je bílá nebo šedohnědá a měkká. Ve stáří většinou dutý. Barvy u vrcholu bělavé, od báze šedofialové, postupně až fialově hnědé.
Pochva přitisklá, nízká, jakoby odstřižená, polovolná. Barvy šedofialové.
Dužnina tenká, bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, vůně zemitá až zatuchlá, nebo po syrových bramborách, chuť ředkvová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy bezbarvé, kulovité, hladké, amyloidní, 7-10 µm velké.

Ekologie

Výskyt červenec až listopad většinou jednotlivě v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky a borovicemi. Upřednostňuje kyselé půdy a pahorkatiny. Můžeme ji nalézt i v horských oblastech a písčitých půdách. Najdeme ji v jehličí i na travnatých místech.

Jedovatá.

Možné záměny

Muchomůrka šedá (Amanita spissa), která je robustnější a nemá odsazenou hlízu. Je jedlá.

Zajímavosti

Ve staré literatuře byla někdy uváděna jako jedlá. Vážné otravy nevyvolává. Obsahuje „ropuší jed“ bufotenin. Na Trutnovsku roste v kyselých smrčinách. Uváděna je též z Polska z okolí Rabsztyna v severním karpatském předhoří. Při dobrém prohlédnutí třeně si všimneme šupinovité kresby pod prstenem, hlízy s odsazeným okrajem a bramborového zápachu, tak záměna není možná. Jinak má tato muchomůrka hodně společných znaků s muchomůrkou citrónovou (Amanita citrina).

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 184.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 214.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 646, 647.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 228.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 158.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 150.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 24.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 218.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 93, 136 (příloha 52/100).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 434.

Odkazy a literatura

CZ Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha, 624pp [jako Amanita porphyria Alb. et Schwein.]
Datum citace: 11. květen 2013

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře