Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý, hladký. Okraj je rýhovaný. Barvy je světla až tmavě hnědé, nebo šedé, přecházející do olivově šedé. Celý je pokryt bílými, snadno smytelnými bradavkami.
Lupeny jsou volné, husté, úzké, nestejnoměrně vysoké a bílé.
Prsten je tenký, vysutý, bílý a nerýhovaný.
Třeň 6-15 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý až jemně šupinkatý, barvy bílé, na konci zakončený hlízou s polovolnou pochvou, která má nad sebou 1-2 přídavné kroužky.
Dužnina bílá, křehká, po poranění zůstává voskově bílá, chuť nasládlá, vůni má nenápadnou, slabě ředkvová až zemitou.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 10-12 x 7-8 µm.

Výskyt červen až září, dosti hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v druhotných smíšených lesích. listnaté i jehličnaté lesy, hlavně smrkové v rovinách i pahorkatinách. Najdeme ji v kulturních smrčinách, dubo-habrových hájích, vápnomilných a orchidejových bučinách. Upřednostňuje teplejší oblasti, listnaté lesy a nevápenaté půdy. V Podkrkonoší se vyskytuje sporadicky. Zde se spíše najde její odrůda t.j. forma jedlová.

Smrtelně jedovatá.

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) – jedlá
Muchomůrka šedivka (Amanita spissa) – jedlá
Muchomůrka tygrovaná jedlová (Amanita pantherina var. abietinum) – jedovatá

Co se jedovatosti týče obsahuje stejné toxické látky jako Muchomůrka červená (Amanita muscaria), ale ve větší koncentraci. Tyto otravy u osob s oběhovými a srdečními chorobami mohou skončit tragicky. První příznaky se objevují za 30-60 minut bolestí hlavy a nevolností. Ve staré literatuře je někdy popisována jako Muchomůrka šedivka (Amanita spissa).