Klobouk 2-6 cm v průměru v mládí zvoncovitý, později rozložený s nízkým plochým hrbolem na středu. Tence masitý až vodnatý, lysý, okraj za vlhka rýhovaný a prosvítavý, na omak jakoby nastný. Barvy světle růžové až růžové, na středu při vysychání trochu žlutavý, celý bez fialových tónů.
Lupeny až 0,8 cm vysoké, řídké, břichaté a zoubkem sbíhající na třeň. Na ostří jsou hladké, někdy trochu zoubkaté a střídají se krátké s dlouhými. Barvy bílé, někdy i trochu světleji růžové než je klobouk.
Třeň 4-10 cm vysoký, 0,3-0,8 cm tlustý, tuhý, válcovitý, ale často pokroucený, lysý, hladký, lesklý, nejdříve plný, posléze dutý a křehký, podélně vláknitý. Barvy bílé až světleji růžové než je klobouk, dole často nažloutlý. Báze je trochu rozšířená a je zakončena bílými vlákny podhoubí.
Dužnina vodnatá, tenká, bílá až narůžovělá, chuť ředkvičková, vůně ředkvičková.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovitě elipsoidní, bezbarvé, hladké, amyloidní velikosti 5-9 x 3-5 µm.

Výskyt červenec až listopad, šipákové a teplomilné doubravy, kyselé doubravy, v listnatých a smíšených lesích na surové hrabance bez rostlin. Upřednostňuje bukové lesy a vápenitou půdu.

Jedovatá.

Helmovka ředkvičková (Mycena pura) má v klobouku, lupenech, třeni a dužniné převládající fialovou barvu a roste v jehličnatých lesích, je jedovatá.
Helmovka zoubkatá (Mycena pelianthina) - klobouk bývá 3-5 cm v průměru, barvy hnědofialové, lupeny jsou šedofialové a na ostří tmavě purpurové a je též jedovatá.
Helmovka nafialovělá (Mycena pearsoniana), mající klobouk do 2,5 cm v průměru odstín dosti do hněda, lupeny obloukovitě sbíhají na třeň, výskyt v listnatých lesích a často i mimo les v příkopech pod olšemi nebo duby. Je nejedlá.

Plodnice je vždy bez nafialovělých tónů. Rozkládá opad. Z jedů byl u ní zjištěn muskarin. Silná otrava byla zjištěna již po použití 28 plodniček.
Někteří autoři ji popisují jako varietu helmovky ředkvičkové (Mycena pura).