Klobouk 2 - 10 cm v průměru, proměnlivý, někdy vyklenutý, jindy na středu vtlačený, tenký, plstnatý až jemně pýřitý, okraj podvinutý, zvlněný, nebo různě zprohýbaný, barvy oranžově žluté až načervenale oranžové, na středu má někdy olivový tón. Větší forma má hnědě šupinatý klobouk.
Lupeny světle až tmavě oranžové, sbíhavé, 2-4 x vidličnatě větvené, dosti husté a tenké, zvlněné a sbíhající na třeň. U některé formy jsou lupeny téměř bílé.
Třeň 2 - 8 cm dlouhý, 0,3 – 1 cm tlustý, v mládí plný, později dutý, válcovitý, často zakřivený, jemně plstnatý,pod kloboukem rozšířený, barva žlutooranžová, někdy podobná barvě klobouku od baze černající.
Dužnina měkká, šťavnatá, pružná, později skoro vatovitá, žlutavá až oranžová, tenká, vůně nenápadná, houbová, chuť nepříjemně hořkokyselá.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní velikosti 5-7 x 3-5 µm.

Výskyt srpen až prosinec v modřínových hájkách a nebo v jehličnatých a smíšených lesích s převahou modřínu, na jehličí, pilinách ale i na ztrouchnivělém dřevě či v mechu. Upřednostňuje chudé nevápenaté půdy a modřínové porosty a vlhčí místa.

Jedlá.

Lištička pomerančová var. černošupinatá (Hygrophoropsis aurantiaca var. atrotomentosa) která má sazově až tmavě hnědý klobouk je jedlá.
Liška obecná (Cantharellus cibarius), která nemá oranžové zbarvení a je jedlá.
Liška Friesova (Cantharellus friesii) – jedlá.
Lištička hnědošupinná (Hygrophoropsis fuscosquamula) má drobné bělavé až světleokrové plodnice pokryté olivově hnědými až šedohnědými vláknitými šupinkami. Roste vzácně na vlhkých stanovištích. Je nejedlá.
Lištička velkovýtrusá (Hygrophoropsis macrospora) která má okrově žlutý klobouk, bílé lupeny rostoucí ve smrčinách v porostech rašeliníků. Je nejedlá.
Hlíva olivová (Omphalotus illudens), která je větší a roste na dubovém dřevě. Je jedovatá.
Lištička vonná (Hygrophoropsis olida) vonící silně po ovocných bombónech a je zbarvená jemně růžově. Je chráněná! Nejedlá.

Vhodná do směsi nebo pro ozdobu k nakládání do bílých hub. Názory na jedlost se různí. V některých atlasech je uváděna jako jedlá, v některých jedlá podmíněně a někde jako nejedlá a dokonce v atlase jihočechů jako jedlá a doporučená. S klasickým druhem lišek nemá nic společného, je jim pouze podobná. Aurantiaca znamená pomerančová.