Klobouk je 4 - 20 cm v průměru, polokulovitý, později polštářovitý až rozprostřený, masitý. Pokožka v mládí přesahuje přes okraj klobouku jako tenká blanitá obruba. Barvy je oranžové až oranžově hnědé, červené, červenooranžové až cihlově červené, suchý, v dospělosti jemně plstnatý, ve stáří lysý.
Rourky jsou šedobílé, u třeně odsedlé. Póry jsou drobné a okrouhlé, barvy proměnlivé od světle šedé do okrově šedé.
Třeň je 8 - 22 cm dlouhý, 1,5 - 7 cm tlustý, v mládí břichatý, později válcovitý, dole často poněkud ztlustlý, nahoře nejslabší, ztuha masitý, bílý nebo našedlý, v mládí hustě černými šupinkami, později až hnědočernými šupinkami posetý. Na otlačených místech purpurově šedne.
Dužnina bílá, až růžová, v mládí pevná, ve stáří v klobouku měkká, ve třeni dřevnatá. Na řezu špinavě růžově fialovějící, v bázi třeně většinou modrozelenající, posléze šednoucí. Vůně příjemně houbová, chuť mírná.
Výtrusný prach okrově hnědý, výtrusy elipsoidně vřetenovité, barvy světle žlutohnědé, velikosti 13-16 x 4-5,5 µm.

Výskyt červen až listopad, pod břízami, s nimiž tvoří mykorrhizu, jak v čistých březových porostech tak ve smíšených lesích na kyselé půdě od nížin do hor. Upřednostňuje vlhčí místa.

Jedlý.

Křemenáč osikový (Leccinum aurantiacum), který má červenější klobouk a na třeni nikdy nemá černé šupiny. Výskyt pod osikami, je jedlý.
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum). Dužnina v klobouku nemění barvu a roste ve smrčinách, je jedlý.
Křemenáč dubový (Leccinum quercinum), má na třeni hnědočervené šupiny a roste pod duby. Je jedlý.
Křemenáč borový (Leccinum vulpinum), dužnina v klobouku nemění barvu a roste v borech. Je také jedlý.

Je chutný, v kuchyni všestranně upotřebitelný, ale vařením a sušením černá. Pozor starší třeně jsou tuhé a hodí se pouze na sušení. Velmi málo napadaný larvami hmyzu.
Roste v mykorize s břízou