Modrásci z rodu Maculinea VAN ECKE, 1915 (nově jde dle FRIC & al. (2007) o rod Phengaris DOHERTY, 1891) patří mezi jeden z nejpozoruhodnějších přírodních úkazů.

Jde o druh, který je součástí úzce uzavřeného systému interakcí mezi motýlem, živnou rostlinou housenek, koloniemi hostitelských mravenců z rodu Myrmica, konkurenčních vztahů s nehostitelskými druhy mravenců a druhově specifickými parazitoidy. Jedná se tedy o unikátní systém umožňující studium evoluční, populační ekologie a ekologie společenstev (HOCHBERG & al. 1994, 1998, ELMES & al. 1996, THOMAS & al. 1997, 1998). Obdobná specifika na prostředí je známa u bezobratlých jen vyjímečně (srov. zástupci rodu Microdon (Diptera: Syrphidae) (ELMES & al. 1999) a někteří zástupci blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera). Protože se jedná o druh bezlesí preferující osluněné a závětrné stanoviště – dřeviny tedy potřebuje pouze jako kryt před poryvy větru – mohl by tento druh jen ztěží bez lidské činnosti existovat. Stupeň jeho ohrožení úzce souvisí i s ohrožením živné rostliny, kterou je hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe L.) a hořec křížatý (Gentiana cruciata L.). Což jsou rostliny uvedené v červeném seznamu ohrožených cévnatých rostlin ČR (KUBÁT & al. 2002) jako silně ohrožené. Jako alternativní živné rostliny jsou na území Evropy uváděny ještě hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea L.), hořeček německý (Gentianella germanica (WILLD.) BÖRNER) (MUNGUIRA & MARTIN 1999).

V Evropě i v ČR žijí čtyři druhy ohrožených modrásků z rodu Maculinea, přičemž každý má svou živnou rostlinu, která slouží larvám k vývoji až do jejich 4. instaru. Celý rod Maculinea žije v myrmekofilním vztahu s mravenci rodu Myrmica. Každý zástupce rodu má víceméně specifické druhy hostitelských mravenců, u některých druhů se mohou shodovat a u některých se mohou lišit i v rámci druhu v závislosti na areálu rozšíření (ELMES & al. 1998, KŘENOVÁ & al. 2002).

Vývoj modráska počíná tím, že samička naklade vajíčka na poupata a květy živné rostliny. Vylíhlé housenky se živí 2–3 týdny nezralými semeníky, poté se prokoušou ven a vypadávají na zem. Jejich tělo obsahuje atraktanty, díky nimž je mravenčí dělnice považují za své larvy a odnesou je do mraveniště (např. KŘENOVÁ & al. 2002). Z ekologického hlediska jde o parazity, na rozdíl od většiny ostatních rodů modrásků, kteří s mravenci žijí v symbióze – za jejich ochranu jim poskytují výměšky medových žláz (KONVIČKA & FRIC 2004). Na základě poznatků o jejich fylogenezi (PECH & al. 2004, FRIC & al. 2007) a genetice (ALS & al. 2004) lze vzhledem k tomu, jak se chovají ke svým hostitelům, rozdělit rod Maculinea na dvě větve: predátory a kukačky. Maculinea alcon patří ke kukačkám, tedy těm jejichž larvy se nechávají mravenci krmit, zatímco u predátorů se housenky přiživují na larvách hostitele. Vývoj může být jednoletý nebo dvouletý (WITEK & al. 2006). Zpravidla na jaře se housenky kuklí a v létě vylíhlí motýli opouštějí mraveniště. KŘENOVÁ & al. (2002) uvádí, že nejrizikovějším okamžikem v životě motýla je doba líhnutí, kdy již není chráněn atraktanty a útokům mravenčích dělnic uniká jen díky šupinkám na těle, které zůstávají mravencům v kusadlech a zabraňují uchopení motýla.

Důležitým údajem je i fakt, že se druh dělí na dva poddruhy s poněkud odlišnými ekologickými nároky. Konkrétně jde o modráska hořcového pravého (Maculinea alcon f. alcon) a m. hořcového Rebelova (Maculinea alcon f. rebeli). První preferuje vlhké bezkolencové louky s výskytem hořce hořepníku a druhý výsušnější pastviny s výskytem hořce křížatého.