Tělo má dlouhé 20-35 centimetrů, ocásek měří 14-16 cm a hmotnost 400-750 gramů.

Činčila se podobá šedě zbarvené veverce se širokou hlavou, velkými, blanitými ušními boltci a delším huňatým ocáskem.

Přirozeným biotopem jsou kamenité a skalnaté svahy porostlé řídkou vegetací. Velmi dobře šplhá a skáče. Přes den se ukrývají v děrách mezi kameny, skalních puklinách a norách jiných savců. Aktivní jsou za soumraku a v noci, kdy vylézají za potravou. Živí se zelenými částmi rostlin, hlízami, plody, mechy a lišejníky, které si obratně podávají předními prackami. Činčily žijí ve velkých tlupách o několika desítkách až stech jedincích, dříve nebyly vzácností ani větší kolonie. Lov pro překrásnou kožešinu však podstatně snížil jejich stavy v přírodě.

Vysokohorské oblasti And v Chile a Bolívii

Chov v zajetí se rozšířil až první polovině dvacátého století. Za tuto dobu se stala významným kožešinovým zvířetem, v neposlední řadě je stále častěji chována v domácnostech. V současné době se v zajetí vyskytuje v mnoha barevných mutacích, známe činčily albinotické, platinové (šedá srst s černými konečky), stříbrné, safírové (s modrým nádechem srsti), béžové a další.

Pro chov činčil vyhovují suché, dobře větratelné místnosti s teplotou do 22°C, při teplotách nad 30°C mohou uhynout. Z těchto důvodů lze chov činčil doporučit i v panelových domech, kde lze dobře zajistit základní podmínky pro chov-stálou teplotu a nízkou vzdušnou vlhkost. V domácích podmínkách je chováme v párech nebo ve skupině s jedním samcem a dvěmi samicemi. Minimální rozměry klece pro pár zvířat jsou 50x50x60 cm. Na dno dáme písek nebo hobliny. Dovnitř klece nebo z vnější strany zavěsíme malou budku, kde se mohou při vyrušení schovat. Dalším vybavením klece mohou být větve, malé plošinky na stěnách a důležitá je koupelna. Do koupelny se nedává voda, nýbrž jemný písek, který jim pomáhá udržovat dokonalou čistotu srsti. Říje se dostavuje ve 4-5 týdenních cyklech po celý rok, nejsilnější však bývá v podzimních a zimních měsících. Samice rodí dvakrát ročně 1-3 mláďata a je březí 108-114 dnů. V polovině vrhů bývají dvě mláďata, čtyři se rodí jen v malém procentu případů. Při odchovu udržujeme teplotu v rozmezí 20-22°C. Malé činčily jsou vyspělé, vidí, mají vyvinutý chrup a brzy běhají, po týdnu začínají přijímat pevnou stravu. Ve věku 8 týdnů dosahují hmotnosti 200-250 gramů a můžeme je odstavit. Pohlavně dospívají v 6-7 měsících, mohou být plodné ještě ve věku 9-11 let. V zajetí se dožívají až 19 roků.
Na krmení jsou činčily velmi nenáročné. Základní potravou je kvalitní luční seno, denně dostávají asi kávovou lžičku zrnin na kus (oves, ovesné vločky, pšenice, ječmen, proso a ve velmi malé míře lněné semeno, slunečnice a kukuřice). Tuto potravu doplníme malým množstvím zeleného krmení, kouskem jablka, mrkve nebo jiné kořenové zeleniny a větvičkami na okusování. Mláďatům, březím a laktujícím samicím můžeme přidat malé množství obilných klíčků, pivovarských kvasnic a sušeného mléka. Činčily se v přírodě živí velmi chudou potravou a každé "přilepšování" krmné dávky může mít za následek vážné metabolické poruchy. Přestože pijí jen velmi málo podáváme jim denně čistou, odstátou vodu nejlépe v napáječce.