LC 90-150 mm, LCd 90-120 mm, LTP 18-21 mm, LA 17-20 mm, G 30-35 g.

Žije na vyprahlých místech pobřeží se sporou vegetací, porostech macchie a v řídkých opadavých lesích. Za potravou vychází až po soumraku, kdy jsou nižší teploty. Samice je březí 35-42 dní, mláďata se rodí značně vyvinutá, mladé samice mívají nejvýše 1-3 mláďata, starší mohou mít vrhy o málo početnější. V lidské péči může žít i déle než 4 roky. O jejím životě v přírodě je jen velmi málo informací.

Bodlinatka kilikijská – pokud ji budeme hodnotit jako samostatný druh, a ne jak se někdy v současné době děje, jako místní populaci bodlinatky egyptské (Acomys cahirinus) – patří mezi nejvzácnější hlodavce světa, protože ve volné přírodě se vyskytuje jen asi 500-1500 jedinců. Obývá navíc velice omezené území na jižním pobřeží Turecka v provincii Mersin o délce přibližně 20 km a šířce pouhých několika málo kilometrů. Celá tato oblast je ještě k tomu ohrožena výstavbou hotelových komplexů, které již zasahují do bezprostřední blízkosti výskytu bodlinatek. V Červené knize IUCN z roku 2003 byla zařazena v kategorii kriticky ohrožených druhů (CR C2b), ve vydání z listopadu 2008 je v kategorii DD, kde jsou zařazeny druhy, o kterých chybějí hodnověrné údaje. V zoologických zahradách a mezi soukromými chovateli žije v současné době asi 500-600 těchto bodlinatek, které však všechny pocházejí od jedné samice, která byla před lety přivezena březí do Čech našimi zoology. Od té doby se nepodařilo získat další jedince z přírody, a tak není divu, že se na populaci v lidské péči projevuje vliv úzké příbuzenské plemenitby. V anglických zoologických zahradách se u některých linií těchto bodlinatek objevují bílé znaky, což je právě jeden z projevů omezené genetické výbavy. Stavy této bodlinatky v zajetí monitorují pracovníci pražské zoologické zahrady v rámci projektu na její záchranu.

Chov bodlinatky kilikijské se nijak neliší od příbuzných druhů, viz například bodlinatka sinajská.