CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

psoun prériový
Cynomys ludovicianus (Ord, 1815)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Rodentia - hlodavci »  čeleď Sciuridae - veverkovití »  rod Cynomys - psoun

Vědecká synonyma

Cynomys socialis Rafinesque, 1817

Další názvy

= psoun černoocasý

Obrázky


mládě


lebka

Velikost

Zavalité tělo je dlouhé 30 cm, ocásek je zakrnělý a měří jen 8-10 cm. Hmotnost psouna činí 0,9-1,5 kg.

Rozšíření

Severní Amerika od Montany a Severní Dakoty až po severní Mexiko

Ekologie

Psouni se podobají svišťům. Jsou to typičtí obyvatelé severoamerických prérií. Vytváří velké kolonie, které se táhnout na kilometry daleko a čítají statisíce až milióny kusů. Kolonie se člení na menší okrsky, klany a rodiny, které tvoří samec, několik samic a odrostlá mláďata. Každá rodina má své teritorium, které brání proti jiným zvířatům. Navzájem se poznají podle pachu, ale dorozumívají se i hlasem. Svůj název dostali podle hlasitého štěkavého zvuku, který vydávají. Pokud jsou ostatní na pastvě, stojí jeden psoun opodál a hlídá. Při spatření nepřítele hlasitě hvízdne a varuje tak ostatní zvířata, ta se na tento signál okamžitě schovají do nory. Jejich podzemní hnízda vynikají svou složitostí. Mají několik vchodů a východů, nejméně však dva. Vstupní je v malém kráteru, který vznikl vyhrabáním hlíny z nory. Jeho klesání je pozvolné. Druhý je téměř kolmý, s vysokým kráterem. Slouží k odvětrávání nory a jako nouzový vchod a východ. V nezámrzné hloubce je obytná komůrka, kde psouni spí, ta však není však v nejnižším bodě psouních chodeb. K odvedení vody i k ukrytí slouží mnoho slepých chodeb, které se zde nachází. Hlavní složkou potravy jsou byliny a traviny, které spásají v okolí nory. Občas požírají i hmyz. Před zimním obdobím psouni naberou tukové zásoby a zimu přečkávají v noře, ale za slunečného počasí občas vylézají ven. Zásoby potravy si na zimní období neshromažďují. Brzy na jaře samice samice rodí po 27-33 dnech březosti 3-5 mláďat. Samice mláďata kojí do 6-8 týdnů, v této době začínají také poprvé opouštět noru. Pohlavně dospívají do dvou let. Rodiče mláďatům přenechávají svou starou noru a sami si vyhrabou novou. Dožívají se 8 let. Mezi přirozené predátory patří kojoti, jezevci, lišky, draví ptáci i hadi. Farmáři je nevidí zrovna rádi a často je jako škůdce hubí.

Chov

Chov psounů je možné provádět několika způsoby. Nejméně vhodný je chov v teráriích s rozměry nejméně 150x100 cm a výšku 70 cm. Důležité jsou boudy velké 40x20x20 cm. Druhým a nejrozšířenějším způsobem je chov ve venkovních výbězích, které mají vybetonované stěny. Dovnitř pak navozíme 100-120 cm vysokou vrstvu hlíny. Psouni si pak sami vyhrabou nory, navíc jim můžeme poskytnout i boudy. Na zimu pak na hlínu navozíme vrstvu slámy nebo listí, abychom zamezili promrznutí nor. V takovém výběhu můžeme chovat i více jedinců. Výběhy se nemohou budovat tam, kde je vyšší hladina spodní vody. Povrchové nory by promrzly a psouni přes zimu uhynuli. S rozmnožováním nejsou obvykle žádné problémy. Pokud bychom chtěli mláďata ochočit, musíme je co nejdříve odchytit, nejlépe hned jakmile začnou opouštět noru.
Základní potravou je seno, větve listnatých stromů a pokud nejsou umístěni v travnatém výběhu tak i tráva. Dále se podává zelenina, ovoce. Jako přídavek mohou dostávat granulované směsi pro přežvýkavce, zrniny a tvrdý chléb. Trávu podáváme dvakrát denně, ostatní doplňky jednou denně, seno musí mít k dispozici po celý den.

Literatura

Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc
Kořínek M. (1999): Zoologická zahrada, RUBICO s.r.o., Olomouc

Podřízené taxony

Počet záznamů: 2

poddruh Cynomys ludovicianus arizonensis Mearns, 1890 - psoun prériový arizonský
poddruh Cynomys ludovicianus ludovicianus (Ord, 1815) - psoun prériový černoocasý

Odkazy a literatura

EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Cynomys ludovicianus Ord, 1815]
Datum citace: 5. prosinec 2008
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Cynomys ludovicianus (Ord, 1815)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře