Vakorejsek, nazývaný někdy kovari, je drobný druh, velikosti krysy hnědošedě zbarvený s dlouhým ocasem a černou štětkou na konci.

Žije v suchých polopouštních oblastech, aktivní je zejména v noci. Rád používá opuštěné nory, nebo si je sám vyhrabává. Nory si označuje výměškem prsní žlázy i močí a trusem. Při vzájemných soubojích se ozývají štěkavým hlasem. V přírodě loví hmyz, pavouky, drobné obratlovce a nepohrdne ani zdechlinou.

Polopouště australského jihozápadu a severovýchodu.

Vakorejsky chováme v prostorné ubikaci 1 x 0,5 x 0,5 metru s úkryty zhotovenými z dutých větví a několika budkami. V ubikaci by měl mít k dispozici dostatek jemného písku na “koupání”. Teplota vyhovuje v rozmezí 22-24°C. Chováme je jednotlivě, připouští se pouze na páření. Kopulace je velmi dlouhá, někdy trvá i několik hodin. Běžně se páří i několik dnů po sobě. Ještě před porodem je nutné samce odstranit až do odstavení mláďat. Samice rodí po 30-35 dnech 3-6 mláďat dlouhých jen 3-4 mm. Kovari nemá klasický vak, je to jen 6 bradavek umístěných v mělké jamce s jemným kožním valem okolo. Mláďata jsou přisátá na strucích a samice je nosí asi dva měsíce, pak je odkládá do hnízda, kam je chodí kojit ještě další dva měsíce. Mláďata dospívají ještě před dosažením věku jednoho roku. V zajetí se dožívají 4-6 let.
Vakorejsci v zajetí přijímají myši, mláďata potkanů, morčat, jednodenní kuřata, hmyz a můžeme jim přidat i drůbeží nebo králičí maso. Dále se podává tvaroh, vařená i syrová vejce, rýže, měkké ovoce a kompoty.