Celkové zbarvení je olivově nazelenalé, obličej je tmavý, bíle lemovaný, břicho je rovněž bíle zbarvené. Všechny poddruhy jsou si velmi podobné, liší se pouze tvarem a délkou licousů v obličeji a některými méně nápadnými znaky. Dospělí samci mají červeně zbarvený penis a modrý šourek. Dlouhý ocas slouží při skocích.

Kočkodan bělozelený má dlouhé bílé licousy okolo obličeje. Koneček ocasu je bílý.

Obývají savanové lesy, okrajové lesy okolo vodních toků a bažinatých oblastí. Živí se ovocem, semeny, listím i drobnými živočichy. Žijí ve velkých skupinách, ve kterých panuje hierarchický pořádek. Mohou se dožívat až třiceti let.

Afrika jižně od Sahary

Súdán a Etiopie

Toto velmi pohyblivé zvíře vyžaduje prostornou ubikaci. Ubikace má být bohatě členěná. Vhodné jsou police, lana, větve s připevněnými prkny, na kterých mohou zvířata sedět. Stěny opatříme omyvatelným povrchem, neboť kočkodani stejně jako ostatní druhy primátů jsou velmi nečistotní. Teplota pro chov se pohybuje v rozmezí 18-22°C. Venkovní výběh má být dostatečně veliký. Pevná konstrukce je svařená trubek nebo profilů a potažená svařovaným pletivem. Zvířata je možné pouštět na kratší dobu ven i v zimním období.
Kočkodany obecné chováme ve skupinách s jedním samcem, samicemi a odchovávanými mláďaty nebo alespoň v páru. Říji lze jen velmi těžko rozpoznat. K výraznějším změnám na vnějších pohlavních orgánech u samic nedochází. Rodí po 160-170 dnech březosti. Pohlavně dospívají po čtvrtém roce života.
Krmíme minimálně dvakrát denně. Podáváme ovoce, zeleninu v pestrém výběru. Dále přidáváme ovesné vločky, vařenou rýži, luštěniny a kukuřici. Důležité je i zelené krmení a živočišná složka. Krmná dávka se složením v podstatě neliší od krmení makaků rhesus.