Celkové zbarvení je olivově nazelenalé, obličej je tmavý, bíle lemovaný, břicho je rovněž bíle zbarvené. Všechny poddruhy jsou si velmi podobné, liší se pouze tvarem a délkou licousů v obličeji a některými méně nápadnými znaky. Dospělí samci mají červeně zbarvený penis a modrý šourek. Dlouhý ocas slouží při skocích.

Obývají savanové lesy, okrajové lesy okolo vodních toků a bažinatých oblastí. Živí se ovocem, semeny, listím i drobnými živočichy. Žijí ve velkých skupinách, ve kterých panuje hierarchický pořádek. Mohou se dožívat až třiceti let.

Afrika jižně od Sahary

Toto velmi pohyblivé zvíře vyžaduje prostornou ubikaci. Ubikace má být bohatě členěná. Vhodné jsou police, lana, větve s připevněnými prkny, na kterých mohou zvířata sedět. Stěny opatříme omyvatelným povrchem, neboť kočkodani stejně jako ostatní druhy primátů jsou velmi nečistotní. Teplota pro chov se pohybuje v rozmezí 18-22°C. Venkovní výběh má být dostatečně veliký. Pevná konstrukce je svařená trubek nebo profilů a potažená svařovaným pletivem. Zvířata je možné pouštět na kratší dobu ven i v zimním období.
Kočkodany obecné chováme ve skupinách s jedním samcem, samicemi a odchovávanými mláďaty nebo alespoň v páru. Říji lze jen velmi těžko rozpoznat. K výraznějším změnám na vnějších pohlavních orgánech u samic nedochází. Rodí po 160-170 dnech březosti. Pohlavně dospívají po čtvrtém roce života.
Krmíme minimálně dvakrát denně. Podáváme ovoce, zeleninu v pestrém výběru. Dále přidáváme ovesné vločky, vařenou rýži, luštěniny a kukuřici. Důležité je i zelené krmení a živočišná složka. Krmná dávka se složením v podstatě neliší od krmení makaků rhesus.