Podobná kuňce obecné. Má však špičatě zakončené bradavičky (je drsnější), břišní strana žlutavá s tmavými skvrnami. Světlé zbarvení na hrudi propojeno se světlým zbarvením na předních končetinách. Drobné bílé tečky většinou chybějí. Samci nemají rezonanční měchýřky, tmavé plošky mají na předloktí a na 1. až 3. prstu přední končetiny a na spodu 3. prstu zadní končetiny.
Délka do 5 cm.

Stanoviště: nejčastěji menší lesní nádrže a mokřiny, ale i zatopené lomy a pískovny. Osídluje i drobné vodní nádržky – kaluže apod.

Potrava: drobní bezobratlí, převážně suchozemští.

Aktivita: denní, v létě i soumračná až noční. Frekvence kuňkání je rychlejší než u kuňky obecné: „u u u u u“.

Rozmnožování: od poloviny dubna až do léta. Vajíčka jsou snášena v malých chuchvalcích nebo jednotlivě na vodní rostliny nebo na dno. Snášení vajíček 2 až 3 krát za sezónu, celkový počet 100 – 300 ks.

U kuněk je známý „kuňčí reflex“. Jedná se o obranné chování, kdy se žába přitiskne k podkladu, miskovitě se prohne, zvedne končetiny a ukáže nápadně zbarvená chodidla. Výjimečně se převrátí na záda a odhalí nápadné výstražné (aposematické) zbarvení břicha.

Kříží se s kuňkou obecnou (Bombina bombina).

Evropa kromě Iberského a Apeninského poloostrova. V ČR odděleně v západní a pak ve východní části, nejčastěji ve středních polohách (obvykle nad 400 m n. m.).

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do faunistické databáze obojživelníků a plazů ČR.