CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

varieta

muchomůrka pošvatá
Amanita vaginata var. vaginata (Bull.) Lam.

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Agaricales - pečárkotvaré »  čeleď Amanitaceae - muchomůrkovité »  rod Amanita - muchomůrka

Vědecká synonyma

Agaricus vaginatus var. griseus DC.
Amanita plumbea (Schaeff.) anon. ined.
Amanita vaginata f. battarrae (Boud.) Contu
Amanita vaginata f. grisea (DC.) E.-J. Gilbert
Amanita vaginata f. grisea (DC.) Veselý
Amanita vaginata f. livida (Gillet) E.-J. Gilbert
Amanita vaginata f. plumbea (Schaeff.) E.-J. Gilbert
Amanita vaginata f. plumbea (Schaeff.) L. Maire
Amanita vaginata f. violacea (Jacz.) Veselý
Amanita vaginata subsp. plumbea (Schaeff.) Konrad & Maubl.

Obrázky

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Klobouk 3-12 cm v průměru, válcovitě zvoncovitý, později ze široka kuželovitý, ve stáří až plochý, většinou na středu s hrbolkem, hladký, většinou lysý, okraj velmi zřetelně rýhovaný, vzácně se zbytky plachetky, barvy šedé až olověšedé, stříbrošedé nebo šedohnědé málokdy bílý.
Lupeny volné, husté, dosti široké, barvy bílé.
Třeň 8-15 cm vysoký, 0,6-1,2 cm tlustý, válcovitý, na bázi však mírně ztlustlý, lámavý, jemně vločkatý. Barvy bílé až našedlé. Pochva na bázi je cípatá, blanitá, barvy bílé.
Dužnina velmi křehká, vodnatá, chuť nasládlá vůně nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy kulovité, hladké, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 9-12 µm v průměru.

Ekologie

Výskyt červenec až listopad, listnaté a jehličnaté lesy, kulturní a horské smrčiny, druhotné smíšené lesy na nevápenité půdě v rovinách i pahorkatinách, bory, parky a někdy ji najdeme mimo ně. Upřednostňuje břízy a nevápenaté podklady.

Jedlá.

Možné záměny

Muchomůrka pošvatá bílá(Amanita vaginata var. alba) má klobouk bílý a tenký, třeň hladký nebo drobně tygrovaně šupinkatý a je jedlá.
Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) nemá rýhovaný klobouk a má prsten, je jedovatá.
Muchomůrka (Amanita argentea) je robustnější často má na klobouku bílé zbytky plachetky. Je vzácná a jedlá.
Muchomůrka pošvatá f. olivovězelená (Amanita vaginata f. olivaceoviridis) má zelenavý až olivový odstín klobouku, je jedlá.
Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) – jedlá.
Muchomůrka oranžová (Amanita fulva) má klobouk oranžovohnědý nebo červenohnědý, je jedlá.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) nemá rýhovaný klobouk a má prsten, je jedovatá.
Muchomůrka žlutoolivová (Amanita battarrae) - u ní po poranění pochva červená. Je jedlá.

Zajímavosti

Nesmí se jíst syrová a ani nedokonale tepelně zpracovaná. Obsahuje neznámé termolabilní látky a při požití většího množství pokrmu se mohou objevit příznaky otravy. Nutno ji upravovat dosti dlouho jako václavku. Jinak se velmi špatně transportuje. Je to velmi křehká houba. Já a celá rodina ji konzumujeme ve směsi a tvrdím, že to je chutná houba. Velmi dobrá je obalená v mouce a usmažená Najdeme ji i v Alpách. Sbírat by ji měl houbař, který ji velmi dobře zná.
Barevné odrůdy této muchomůrky jsou již uznány za samostatné taxony. Je to celkem cca 8 samostatných taxonů.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 214.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 220, 221.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 144, 146.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 187, 214.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, 29, 30, č. 3-5 str. 44. rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 90, 93, 136, 150 (příloha 56/108).

Odkazy a literatura


Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře