Klobouk 3-12 cm v průměru, válcovitě zvoncovitý, později ze široka kuželovitý, ve stáří až plochý, většinou na středu s hrbolkem, hladký, většinou lysý, okraj velmi zřetelně rýhovaný, vzácně se zbytky plachetky, barvy šedé až olověšedé, stříbrošedé nebo šedohnědé málokdy bílý.
Lupeny volné, husté, dosti široké, barvy bílé.
Třeň 8-15 cm vysoký, 0,6-1,2 cm tlustý, válcovitý, na bázi však mírně ztlustlý, lámavý, jemně vločkatý. Barvy bílé až našedlé. Pochva na bázi je cípatá, blanitá, barvy bílé.
Dužnina velmi křehká, vodnatá, chuť nasládlá vůně nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy kulovité, hladké, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 9-12 µm v průměru.

Výskyt červenec až listopad, listnaté a jehličnaté lesy, kulturní a horské smrčiny, druhotné smíšené lesy na nevápenité půdě v rovinách i pahorkatinách, bory, parky a někdy ji najdeme mimo ně. Upřednostňuje břízy a nevápenaté podklady.

Jedlá.

Muchomůrka pošvatá bílá(Amanita vaginata var. alba) má klobouk bílý a tenký, třeň hladký nebo drobně tygrovaně šupinkatý a je jedlá.
Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) nemá rýhovaný klobouk a má prsten, je jedovatá.
Muchomůrka (Amanita argentea) je robustnější často má na klobouku bílé zbytky plachetky. Je vzácná a jedlá.
Muchomůrka pošvatá f. olivovězelená (Amanita vaginata f. olivaceoviridis) má zelenavý až olivový odstín klobouku, je jedlá.
Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) – jedlá.
Muchomůrka oranžová (Amanita fulva) má klobouk oranžovohnědý nebo červenohnědý, je jedlá.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) nemá rýhovaný klobouk a má prsten, je jedovatá.
Muchomůrka žlutoolivová (Amanita battarrae) - u ní po poranění pochva červená. Je jedlá.

Nesmí se jíst syrová a ani nedokonale tepelně zpracovaná. Obsahuje neznámé termolabilní látky a při požití většího množství pokrmu se mohou objevit příznaky otravy. Nutno ji upravovat dosti dlouho jako václavku. Jinak se velmi špatně transportuje. Je to velmi křehká houba. Já a celá rodina ji konzumujeme ve směsi a tvrdím, že to je chutná houba. Velmi dobrá je obalená v mouce a usmažená Najdeme ji i v Alpách. Sbírat by ji měl houbař, který ji velmi dobře zná.
Barevné odrůdy této muchomůrky jsou již uznány za samostatné taxony. Je to celkem cca 8 samostatných taxonů.