Samec 19 - 25 mm, samice 23 - 35 mm

Základní zbarvení těla je šedočerné, černohnědé, hnědé nebo rezavé, drobně tmavě skvrnité. Křídla červená, s černým apikálním koncem.

Obývá především osluněné k jihu či k jihozápadu orientované současné extenzivní (převážně ovčí) pastviny, nebo i pastviny bývalé. Podmínkou je, aby se na lokalitě nacházelo dostatečné množství narušené půdy a zároveň byla přítomna i nižší vegetace, ve které hledají jedinci úkryt.

Samci za slunečného počasí při vyrušení vylétají (popolétnou několik metrů), přičemž jsou v letu a na první pohled patrná jasně červená křídla. Zároveň samci v letu vydávají charakteristický velmi dobře slyšitelný chrastivý až cvrčivý zvuk. Samice jsou větší a nelétají. Doba výskytu je v našich podmínkách VII.-X.

Jedná se o kdysi velmi hojný druh, který dramaticky ustoupil se změnou hospodaření - úbytkem extenzivních pastvin, zejména ovcí (obdobně jako Maculinea arion - modrásek černoskvrnný s nímž obývá shodné biotopy) a v současnosti patří mezi naše nejohroženější druhy rovnokřídlých. V současnosti je saranče vrzavá známa zejména z Bílých Karpat a Valašska, kde dosud přežívají nejpočetnější populace. Na ostatním území ČR je saranče rozšířena velice vzácně a ostrůvkovitě a populace jsou zde absolutně izolované.

Z dalších „červenokřídlých“ druhů, s nimiž jedinými je možná záměna, lze u nás nalézt ještě saranči vlašskou (Calliptamus italicus) nebo saranči německou (Oedipoda germanica). Tyto druhy jsou však podobné pouze červeně zbarvenými křídly. Saranči vlašskou můžeme zastihnout zejména na stepních lokalitách jižní Moravy (např. velmi hojná na Pálavě), naopak saranče německá se v ČR vyskytuje pouze v Českém středohoří a Českém krasu na skalních stepích a sutích.

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

V případě jakýchkoliv pochybností s determinací by bylo ideální zaslat autorům mapování buď fotografii, nebo dokladový exemplář.