Kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno) patří mezi největší zástupce řádu trogonů. Jeho podlouhlé tělo měří kolem 40 cm. Křídla jsou krátká a silná. Dlouhá ocasní pera samců (ve skutečnosti jde o svrchní ocasní krovky: ocas trogonů bývá stupňovitý) dosahují délky 70-90 cm a za letu se za ním vlní.

Kvesal chocholatý se vyznačuje, tak jako všichni trogonovití, jemným a hustým nádherně barevným peřím, které chrání jeho velmi tenkou kůži. Barva peří je zářivě smaragdově zelená, tedy dokonalé ochranné zbarvení v podmínkách stále lesklé a mokré zelené vegetace. Podobně jako u kolibříka se mění barevnost peří s dopadem úhlu světla v duhové odstíny modré, fialové, zlaté nebo tyrkysové. Peří na hrudi a břišní části je karmínově rudé, ježatá chocholka na hlavě ve tvaru přilby je zlatotyrkysová. Spodní ocasní pera jsou bílá. Tři velmi dlouhá ocasní pera samců mají barvu zlatozelenou s fialovým nádechem. Barva samic je podobná, ale méně výrazná, bez dlouhých ocasních per a hřebene na hlavě. Jsou tmavě zelené a šedé, na hrudi mohou být tlumeně červené.
Hlavu na krátkém krku dokáže kvesal otáčet v úhlu 270° podobně jako sovy. Oči mají tvar velkých lesklých černých korálků a přizpůsobují se snadno pralesnímu šeru.
Uspořádání prstů u nohou je heterodaktylní - první a druhý, tedy zadní a vnitřní, kratší olivově šedý prst míří dozadu, delší třetí a čtvrtý (tj. prostřední a vnější) prstík dopředu. Nohy ptáků jsou k chůzi nevhodné, slabé, přizpůsobené k pobytu na větvích a sedavému způsobu života v korunách stromů.
Krátký silný zobák mají samcí žlutý, samice černý. Význam zobáku je obsažen ve slově trogon, což v řečtině znamená hloubení. Je pro ně důležitým nástrojem při budování hnízd, která si stavějí jen ve ztrouchnivělých a mrtvých stromech a ve vyšších nadmořských výškách, kam se během hnízdění (březen-červen) uchylují.

Dospělí ptáci jsou fruktivorní (plodožraví), živí se hlavně ovocem, převážně plody divokého avokáda (Persea spp.) a dalších druhů čeledi vavřínovitých (Lauraceae), např. z rodů Phoebe, Nectandra nebo Ocotea. Jejich semena pak roznášejí v trusu. Jejich další potravou jsou malí ještěři, žáby nebo hmyz. Na kořist číhají dlouho nehnutě ve skrytu listoví, pak pomalu vzlétnou a obratně ji chytí. Plody trhají rovněž v letu, aniž by usedli. V korunách stromů mají ptáci přirozenou zásobárnu vody zachycenou ve středové růžici listů broméliovitých.
Během hnízdění hloubí kvesalové hnízdní dutiny, kam samice snáší přímo na holé dno dvě bleděmodrá vejce. Během inkubace se střídají oba rodiče, samec sedí zády k otvoru a dlouhá ocasní pera vyčnívají z dutiny ven jako vlající kapradiny. Inkubační doba trvá kolem 18 dní. Mláďata se rodí holá, se zavřenýma očima a na zápěstí mají zakrnělý rudimentární dráp, který v průběhu dospívání mizí. O mláďata se starají oba rodiče a krmí je zprvu hlavně hmyzem a drobnými obratlovci, později pak plody. Někdy v péči o potomstvo pokračuje jen samec, samice je občas zanedbává nebo je úplně opustí. Mláďata po vylétnutí žijí ještě nějaký čas s rodiči. Jejich úmrtnost je velmi vysoká. Až 80% se nedožije dospělosti. Mezi přirozené nepřátele kvesala patří dravci a sovy, veverky, lasice nebo medvídkovité šelmy kynkažu.
Hlasový projev kvesala je zřetelný, melodický, skládá se z jednoslabičných tónů v různých sekvencích, většinou sestupných a vzestupných, podobných píšťalce nebo kňourání štěněte. Často se monotónně opakuje. Výrazné volání je možno slyšet především v období toku, kdy sameček poletuje kolem samice s roztaženou ocasní vlečkou a snaží se ji upoutat tancem a hlasitým zpěvem. Mimo období toku je slyšet velmi málo. Především v době úsvitu a soumraku, kdy se ozývá teritoriálním voláním znějícím jako píšťalka střídající prudce dva tóny.

Kvesal chocholatý obývá horské mlžné pralesy v nadmořské výšce 1 500-2 500 m ve Střední Americe, od oblasti mexického Chiapasu přes území Quatemaly, Hondurasu, Salvadoru, Nicaragui a Kostariky po západní Panamu.

Fosilní záznamy tohoto řádu se datují do doby před 40-20 miliony let.

V současné době je kveseal chocholatý zařazen do červených seznamů ohrožených druhů a Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Přesné stavy kvesala ve volné přírodě nejsou dosud známy především kvůli životu vysoko v nepřehledných korunách pralesních stromů.
Bez chráněného přírodního biotopu by byl tento vzácný ptačí druh odsouzen k zániku. V zemích jeho výskytu proto vzniklo několik národních parků a rezervací speciálně na jeho ochranu. Hlavní hrozbou pro kvesaly je změna prostředí způsobená člověkem a pytláctví. Nedávné experimenty ukázaly, že kácením deštných a mlžných lesů za účelem získání tropického dřeva, pastvin pro dobytek, políček pro kukuřici a kakaové boby vzrůstá průměrná teplota krajiny, což má nepříznivý vliv na plodnost stromů čeledi vavřínovitých, které poskytují potravu kvesalům především. Tyto druhy stromů vyžadují vysoké nadmořské výšky, nižší teploty a značnou vzdušnou vlhkost.
V zajetí lze tohoto ptáka chovat nesmírně obtížně. Většinou v klecích rychle hyne neboť potřebuje specifické mikroklima - nepříliš vysokou denní teplotu, výrazný pokles noční teploty a především vysokou vzdušnou vlhkost (80-100 %). Programem na záchranu kvesala se v současnosti zabývá např. Mexická národní univerzita, zatím však nepříliš úspěšně, odchovy se podařily velmi vzácně.

Popsány byl dva poddruhy - Pharomachrus mocinno mocinno, žijící v horském pásu středoamerických Kordiller, od Sierra Madre de Chiapas v jižním Mexiku přes Quatemalskou a Honduraskou vysočinu po severní Nikaraguu, a Pharomachrus mocinno costaricensis, který žije v izolovaném pásu Kordiller na území Kostariky a Panamy. Předělem mezi oblastmi jejich výskytu je příkopová propadlina Nikaragujské deprese s jezery Managua a Nicaragua. Morfologické a behaviorální rozdíly mezi těmito poddruhy nejsou nijak výrazné. Např. P. mocinno mocinno má mnohem delší ocasní pera nežli jeho kostarický příbuzný.

Kvesal je hrdinou mnoha indiánských legend a symbolem svobody indiánů v Mexiku a Střední Americe.
Quetzalcoatl - Opeřený had, tak zní v jazyce Nahuatl jméno tohoto plachého ptačího unikátu. Slovo quetzal znamená "krásné pero", coatl je "had". Jeho letící silueta se podobá díky jeho dlouhé ocasní vlečce vlnícímu se hadímu tělu. Kvesal se stal silným duchovním symbolem velikosti a síly starověkých Aztéků a Mayů. Hrál roli Božího posla, nositele míru, jednoty nebe a země. Jeho impozantní vzhled ho předurčil stát se symbolem spojení světa pozemského a duchovního. Aztékové ptáky uctívali a žili s nimi v přátelském soužití. Samci byli chytání jen za účelem získání smaragdových per do slavnostních královských čelenek. Poté byli bez úhony vypouštěni na svobodu, kde jim během tří let pera opět dorostla. Každý, kdo se provinil smrtí kvesala, propadl hrdlem. S příchodem španělských dobyvatelů byly zahubeny stovky těchto ptáků pro jejich nádherné peří žádané v Evropě.
Rovněž v dnešní době je kvesal chocholaty symbolem mnoha států Latinské Ameriky. Např. Guatemala ho má ve státním znaku a na vlajce své země, v názvu měst, ulic a označuje se jím i státní měna – quetzal.