Je to nejstarší druh stromu - fosilie ginkga se datují do období permu (-280 mil. let), za posledních 150 mil. roků se prakticky nezměnil. Nazývá se proto "živoucí fosilií" (Ch. Darwin 1859), jako např. Wollemia nobilis nebo Metasequoia. Olistění je považováno za přechodný typ mezi jehličnany a listnáči. Mezi vyhynulé ginkovité dřeviny patří: G. coriacea, G. adiantoides, G. tigrensis, G. apodes, G. digitata, G. yimaensis, G. gardneri. Největší rozšíření dle četných nálezů v období Jury (-213 mil. let, tj. čas dinosaurů), ginkgo patrně bývalo jedním z nejběžnějších stromů. Z amerického kontinentu zmizelo před 7 mil. roky, z Evropy před 3 mil. roky.

Ginkgo přežilo jen v malé oblasti jihovýchodní Číny. Zde bylo před asi 2000 lety objeveno místní kulturou. Dnes se jeho původní endemitický výsky jen odhaduje. Lidé ho začali rozmnožovat, kácet na dřevo, zpracovávat semena jako potravu a pro jeho dlouhověkost a farmakologické využití i uctívat. Japonská poselstva s tributy pro čínský dvůr přivezla zpět na ostrovy spolu s buddhismem právě ginkgo, které se stalo nedílnou součástí japonského zahradního umění.
Zde ho poprvé popsal německý botanik Engelbert Kaempfer (1651-1716) při svém pobytu v Japonsku v letech 1690-1692 v knize Amoenitatum exoticarum (1712). Nejstarší evropský strom byl vysazen v Utrecht Botanical Garden roku 1762. V roce 1784 vysadil William Hamilton první ginkgo v USA. V ČR je nejstarší strom v areálu opatství na Mendelově nám., výška 27 m, obvod 4,1 m, stáří se odhaduje.

V současné době známo přes 90 kultivarů a forem, třetina z nich je komerčně dostupná. V zahradní architektuře je to běžně používaný okrasný strom; speciální využití v silně průmyslově znečištěném prostředí pro svoji odolnost. Rozsáhlý botanický výzkum v Saratoga Horticultural Research Foundation v USA.

Pěstován pro farmakologický průmysl na plantážích v ESP a USA (řádově desítky mil. stromů), probíhá vědecký výzkum léčivých složek. Nově objevena symbiotická řasa.

V Číně se rozlišuje 24 kultivarů z hlediska potravinářského využití semen - původní čínský název je "stříbrná horská švestka".

Spolehlivá metoda je jedna - na jaře v době květu u pohlavně vyspělého stromu (30-40 let)najdete buď samčí nebo samičí pohlavní orgány. Samičí strom má pak jasně viditelné plody, oplodí je zprvu zelené, ve zralosti v listopadu žluté až oranžové.
Ostatní metody
- genetickým testem - pokusy s identifikací genu pohlaví probíhají v Číně, lze určit i dle chromozómů v buňkách, které jsou v metafázi
- vegetativně - samičí jedinci údajně nasazují a shazují listy o 2-3 týdny dříve než samci, samičí list prý bývá méně vykrojený a koruna spíše válcovitá vyšší, kdežto samci rostou spíše do šířky. Tyto metody jsou nespolehlivé, nasazení listů odpovídá u každého stromu individuálně povaze jeho stanoviště, habituální tvar a tvar listu bývá ovlivněn typem kultivaru (lze tak rozlišovat jen semenáče na stejném stanovišti)

Nejefektivnější je rozmnožování semeny. Sbíráme je v listopadu a prosinci, očištěné je skladujeme do února, 8 týdnů stratifikujeme a sázíme. Semena lze sázet do květináčů již na podzim a nechat přes zimu přirozeně promrznout, případně sázet rovnou do záhonu.
Úspěšnost mezi 15-95%, závisí hlavně na kvalitě opylení, Ginkgo narozdíl od "evolučně pokročilejších" stromů nechává dozrát i neopylená semena. Toto neefektivní plýtvání patrně rozhodovalo v evoluční selekci druhů. Samčí opylovač dokáže sprášit samici na max. vzdálenost 5 km. Lze naroubovat samičí roub na dospělý samčí strom a dosáhnout maximální úspěšnosti.
Hřížení je méně používaný způsob rozmnožování kultivarů. V dubnu na větvi odstraníme kousek kůry, aplikujeme zakořeňovací stimulátor, obalíme rašeliníkem, navlhčíme, obalíme igelitem a řádně zajistíme, nakonec obalíme alobalem (termoochrana). V srpnu začínají prorůstat první kořínky. Druhým rokem lze odstřihnout a hrnkovat. Narozdíl od roubování nezanechává nevzhlednou srůstovou jizvu, vhodné pro bonsaie.
Roubování je nejužívanější způsob množení kultivarů. Řízky odebíráme v listopadu nebo v únoru, roubujeme na semenáče Ginkga, uchováváme ve skleníku. Běžně dostupné zapěstované stromy ke koupi v okrasných školkách.
Řízkování je nejméně užívané, dle zahrádkářů často s nulovou úspěšností. Řízky odebíráme a hned sázíme buď koncem srpna nebo v únoru-dubnu. Nutno zajistit kvalitní asimilaci = vlhkost + světlo + teplo.

Ginkgo je vhodné pro středně velké až velké bonsaje. Špatně se hojí rány, na poškozené borce zůstávají jizvy. Nedoporučuje se drátování, případně jen na zimu tlustým, měkce izolovaným drátem.
Nové výhony zastříháváme na 2.-3. pupen (brachyblast) směřující ven. Zredukujeme počet listů v pupenu na 3-4 (odstaňují se ty velké, nechávají se malé uprostřed).
Z estetického hlediska necháváme strom růst v jeho přirozeném tvaru, každé ginkgo bývá originální, neaplikují se klasické tvarové formy.
Vhodné kultivary:
- čarovějníky (Witches Broom, Dwarf) - dorůstají většinou do 2m, malé přírůstky, bohatě se větví, větší hustota pupenů.
- Chi-Chi - zvláštní krápníkovitý výrostek z paždí větví stovek let starých stromů. Originální zvrásněnou borkou, vícekmenný.
- Pendula - převislé větve
- San Cruz - zvláštní způsob větvení

Latinský název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména yinxing (银杏, český přepis jin-sing) jako „ginkyo“ resp. „ginkgo“ německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem v jeho díle „Amoenitatum Exoticarum“ (Lemgo, 1712), ve kterém tento druh jako první zmínil; původní čínské jméno v doslovném překladu značí „stříbrná meruňka“. Druhové adjektivum biloba je odvozeno z latiny a vztahuje se ke tvaru listů; ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok). Převodem z latiny vzniklo i české druhové označení.
Taxonomická poznámka:
V anglosaské taxonomické literatuře je druh Gingko biloba řazen do samostatného oddělení Gingkophyta, což je podporováno moderními výsledky genetických výzkumů. V evropské literatuře převládá systém, v němž se na úrovni oddělení slučují všechny nahosemenné rostliny jako Pinophyta, včetně tohoto druhu; odděluje se teprve na úrovni samostatného pododdělení (subdivisio) Ginkgophytina, případně na úrovni třídy (classis) Ginkgopsida. Tento posledně jmenovaný přístup také dodržuje i Květena České republiky.

Sbírá se list (Folium ginkgo bilobae) a to od jara do začátku léta. Někdy se sbírají i zralé plody. List obsahuje flavonoidy, terpenické laktony, organické kyseliny, fenolické látky, karotenoidní barvivo, sacharidy aj. Semena obsahují organické kyseliny (jež jsou původcem zápachu i možného podráždění pokožky), glyceridy, steroly a estery.
Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým příhodám mozkovým, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím. Osvědčila se i při poruchách paměti, otocích mozku, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě, jejíž průběh prokazatelně zpomaluje, při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při kochleární hluchotě (hluchota způsobená nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům), při chronickém pískání v uších i při chronické závrati. Podává se buď ve formě nálevu nebo krátce vařeného odvaru, nebo (a lépe) ve formě tinktury. Vzhledem k tomu ale, že v listech je obsaženo poměrně malé množství účinných látek, je obvykle lepší užívat komerčně připravované výrobky, v nichž je obsah účinných látek zvýšen až na 50-ti násobek oproti přírodnímu materiálu.