váha 5-10g, délka 41-55 mm

Menší druh rodu Myotis, rozlišitelný od druhů podobné velikosti podle tvaru boltců (relativně dlouhé, oválné a poměrně úzké s dlouhým špičatým tragem, dosahujícím zhruba 2/3 výšky boltce), které navíc v klidu ani při zimování nesklápí nazad, jako většina ostatních druhů rodu. Celkově působí světlejším dojmem (včetně zbarvení hlavy) než jiné druhy – na hřbetě má srst světle šedohnědou a na břiše špinavě bílou, chlupy jsou přitom dvoubarevné (při základu černé, na špičce bělavé). Zcela bezpečně ho od ostatních evropských netopýrů odlišíme podle zvláštní úpravy ocasní létací blány. Její spodní okraj je opatřen hustým lemem kratičkých, asi 1-2 mm dlouhých brv, vyrůstajících ve dvou řadách na přední a v jedné na zadní straně okraje blány. Ostruha, která létací blánu připíná k noze, je na rozdíl od jiných druhů esovitě prohnutá. Při napnutí vytváří okraj ocasní blány jakýsi rovný kartáč, který slouží ke shrabování drobného hmyzu z povrchu listů do vaku tvořeného vytvořeného ocasní blánou, odkud netopýr úlovky snadno sbírá tlamkou.

Má západopaleoarktický areál pokrývající většinu Evropy (včetně britských ostrovů a jižní Skandinávie i Finska), Středozemí včetně severní Afriky, Turecka, Libanonu, Izraele až po Írán, Zakavkazsko a Turkmenistán. Východoasijská a japonská forma, řazená dříve k tomuto druhu, je dnes pokládána za samostatný druh.

I když nejde o druh u nás vysloveně hojný, patří k druhům průběžně nacházeným takřka na celém území. Místy, zejména v podhorských oblastech či v jihočeských pánvích může být i běžný. Tradičním zimovištěm s několika desítkami jedinců je Chýnovská jeskyně na Táborsku.

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.