Hmotnost: 600-1000 g
Délka těla: 25-35 cm
Délka ocasu: 17-25 cm

Jižní Afrika

Surikata obývá suché stepní a polopouštní oblasti. Žijí v koloniích do 30 jedinců s vyvinutou sociální strukturou. Kolonie se rozkládají na velké ploše, nory mají mnoho východů a vedou 1-2 metry pod zem. Zatímco někteří jedinci se věnují shánění potravy nebo úpravě doupat, jiní stojí na blízkém vyvýšeném místě. Používají kořeny, kameny nebo jen hromádku hlíny, ze které je nejlepší rozhled. Hlídač si stoupne na zadní a bystře pozoruje okolí. Při spatření nebezpečí upozorní ostatní a všichni zmizí v úkrytech. V němčině se proto nazývá zemní mužíček. Došlapují na celá chodidla, prsty nesou dlouhé drápy. Výborně hrabou, obývají skalní štěrbiny, vlastní nory nebo nory jiných savců. Surikata patří mezi menší druhy. Surikaty mají stejně jako mnoho dalších cibetek vyvinuté pachové žlázy. Ty jsou ukryté mezi pohlavním a análním otvorem. Proto je těžké u nedospělých zvířat určit jednoznačně pohlaví. Dospělí samci mají dobře patrný šourek. Živí se hmyzem, pavouky, drobnými obratlovci, ptačími vejci, ale nepohrdnou ani sladkým ovocem nebo šťavnatou hlízou.
Samice rodí po 77 dnech březosti 2-4 mláďata. Ty jsou poměrně velká a vyspělá. O ně se stará celá skupina, velmi brzy (někdy již v jednom až dvou týdnech) je samice nosí ven na sluníčko. Ve věku dvou až tří měsíců jsou mláďata samostatná. Dospívají do jednoho roku.Dožívají 10-13 roků.

Surikaty se chovají v suchých, teplých ubikacích v přirozených skupinách. Nejvhodnější je začít s chovem 2-4 párů zvířat, která se navzájem znají nebo s mláďaty. Spojovat dospělá zvířata pocházející z různých chovů je poměrně obtížné, často pak dochází ke rvačkám, nezřídka končící smrtí některého z aktérů. Pro chov jsou vhodná velká vnitřní terária nebo vnitřní vytápěná ubikace s venkovním výběhem umístěným na sluneční stranu. Přes léto mohou chodit neustále ven. V zimě se pouští na kratší dobu za hezkého počasí. Velmi rády se vyhřívají na slunci nebo pod zavěšenou lampou. Teplota pro chov se pohybuje okolo 20-23°C. V každém případě musí mít surikaty v ubikaci sucho, jinak často trpí kožními obtížemi, objevují se jim mokvavé skvrny na chodidlech, břiše a na ocase, mají slepenou a neudržovanou srst. Pro menší skupinu surikat postačuje vnitřní ubikace i výběh o ploše cca 3-6 m2. Vybavení ubikace je co nejprostší, surikaty jsou velmi nečistotné, potravu i trus nacházíme všude na podlaze i v budkách. Na podlahu nasypeme alespoň 10 cm vysokou vrstvu písku, umístíme zde několik kamenů a boudy. Budek jim poskytneme raději více než méně, na každé zvíře alespoň 2-3. Dno výběhu musí být vybetonované nebo velmi dobře zabezpečené proti podhrabání. Na něj se umístí 20-30 cm vysoká vrstva písku. Nainstalované kořeny a kameny využívají k hlídkování.
V době odchovu je nutné zachovávat v okolí ubikace maximální klid. Přesto se často stává, že některé vrhy samy zlikvidují. Dle názoru některých zoologů úspěšné odchovy mívá pouze dominantní samice a mláďata ostatních samic jsou zabita. Ve věku 2-3 měsíců můžeme mláďata odstavit.
Krmí se kvalitním, mletým drůbežím nebo hovězím masem. Musí mít dostatek biologického krmení. Podávají se jim myši, potkani, kuřata a hmyz. Potrava se může doplnit tvarohem, suchary pro psy, vejci, sladkým ovocem a kompoty. Potravu předkládáme v nadbytku, neboť část jí znehodnotí a roztahají po podlaze. Dospělá zvířata krmíme jednou denně nebo v menších dávkách dvakrát denně. Jednou týdně můžeme zařadit hladovku. Mláďata a březí samice raději krmíme alespoň dvakrát denně.