váha 10-36 kg, délka 0,9-1 m, výška 0,7-0,9 m

Má silnou svalnatou postavu přibližně velikosti kozy domácí s menší klínovitou hlavou a krátkým ocasem. Obě pohlaví nosí vzpřímené, na koncích hákovitě zahnuté rohy o délce 10-20 cm; podle přírůstkových zón na růžcích lze přibližně určovat stáří zvířat. Krátká letní srst bývá převážně rezavohnědá, pouze nohy jsou tmavší a na hlavě je nápadná kresba s běložlutými pruhy na čele a na lících. V zimě převládá hnědočerné až černé zbarvení se světlým břichem. Na hřbetě a na zadku vyrůstají prodloužené chlupy, které se při vzrušení vztyčují; jsou vyhledávanou loveckou trofejí jako tzv. kamzičí vous (nepocházejí tedy z brady). Na hlavě má nápadnou tmavou masku na světlém (žlutém až bílém) podkladu, obřitek je nažloutlý. Pohlavní dvojtvárnost se ve velikosti ani zbarvení příliš výrazně neprojevuje, jen růžky bývají u samic menší a méně zahnuté.

Jako vysokohorský druh obývá Abruzzy, Alpy, Tatry, Transylvánské Alpy, rumunské Karpaty a některá pohoří na Balkáně i v Malé Asii (populace z Kanteberského pohoří, Pyrenejí a Apenin jsou nověji řazeny k jinému druhu – kamzíku středomořskému (Rupicapra pyrenaica)). Na několika dalších místech Evropy i světa (např. na Novém Zélandu a v Argentině) byl vysazen.

Také u nás není původním druhem, v Lužických horách byl vysazen v r. 1907 a o pár let později i v Hrubém Jeseníku (1913-1914). Z uvedených oblastí se jednotlivě zatoulává i jinam (např. Králický Sněžník, Děčínská vrchovina, Českomoravská vrchovina). Neúspěšné pokusy o aklimatizaci proběhly v Krkonoších, na Křivoklátsku, Liberecku a Karlovarsku.

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.